www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Základy radarové techniky

Šířka pásma přijímače

Frekvence (MHz)
B = 1,6 MHz

Obr. 1: Změna amplitudy signálu v pásmové propusti se šířkou pásma na úrovni −3 dB

[dB]
Frekvence (MHz)
B = 1,6 MHz

Obr. 1: Změna amplitudy signálu v pásmové propusti se šířkou pásma na úrovni −3 dB

Změna amplitudy signálu v pásmové propusti se šířkou pásma na úrovni −3 dB
Frekvence (MHz)
B = 1,6 MHz

Obr. 1: Změna amplitudy signálu v pásmové propusti se šířkou pásma na úrovni −3 dB

Šířka pásma přijímače

Šířka pásma

Šířka pásma B, BW nebo Δf je rozdíl mezi horní a dolní mezní frekvencí radarového přijímače a udává se v hertzech (Hz). U signálu v základním pásmu, jehož spektrum začíná na nulové frekvenci, se šířka pásma rovná horní mezní frekvenci. V radarovém přijímači je šířka pásma obvykle určena pásmovými filtry mezifrekvenčního zesilovače. Přijímač musí být schopen zpracovat celé frekvenční pásmo přijímaného odraženého signálu.

Čím větší je šířka pásma, tím větší je také výkon šumu, který prochází přijímačem. Protože je tento šum statisticky rozložen ve frekvenční oblasti, při zvětšení šířky pásma se přijímá také větší šumový výkon. Tím se zhoršuje poměr signálu k šumu, a tím i dosažitelná citlivost přijímače.

Frekvenční spektrum obdélníkového impulzu lze analyzovat pomocí rychlé Fourierovy transformace (FFT). Ideální obdélníkový impulz teoreticky obsahuje frekvenční složky s neomezeně vysokými frekvencemi. V praxi však vlastnosti vysílače, přijímače a použitých měřicích přístrojů omezují využitelný frekvenční rozsah. Čím větší je šířka pásma přijímače, tím přesněji lze reprodukovat původní tvar impulzu s jeho strmými hranami.

U jednoduchých nemodulovaných radarových impulzů lze potřebnou šířku pásma B přibližně určit jako převrácenou hodnotu doby trvání impulzu τ. Přesná hodnota závisí na tvaru impulzu a na použité definici šířky pásma:

B ≈ 1 (1)
τ

U pohybujících se cílů způsobuje Dopplerův jev posun frekvenčního spektra odraženého signálu. U cílů, které se přibližují k radaru, se navíc nepatrně zkracuje doba trvání impulzu a odpovídajícím způsobem zvětšuje jeho šířka pásma. Při stanovení šířky pásma přijímače je však především nutné zohlednit, že Dopplerův frekvenční posuv přemisťuje spektrum přijímaného signálu vzhledem k propustné charakteristice přijímače. Šířka pásma přijímače proto musí zahrnovat nejen šířku pásma samotného signálu, ale také očekávané Dopplerovy frekvenční posuvy.

Příklad z praxe: Šířka pásma přijímače radaru P-12

Během své služby ve funkci velitele radiolokační stanice P-12  jsem zjistil, že zmenšením šířky pásma mezifrekvenčního zesilovače bylo možné výrazně snížit úroveň šumu, současně však zeslábly značky zvláště rychle letících letounů, například SR-71. Snížení šumového výkonu tedy nemuselo nutně vést ke zlepšení detekovatelnosti všech cílů.

Jedním z možných vysvětlení je Dopplerův frekvenční posuv odražených signálů. U velmi rychle se pohybujících cílů může část posunutého spektra signálu ležet mimo propustné pásmo úzkopásmového mezifrekvenčního filtru. V důsledku toho se zeslabuje nejen šum, ale také užitečný signál. Optimální šířka pásma přijímače je proto vždy kompromisem mezi potlačením šumu a příjmem užitečného signálu s co nejmenšími ztrátami.

U radarových systémů s vnitroimpulzní modulací vysílaného impulzu je šířka pásma přijímače mnohem větší než převrácená hodnota doby trvání impulzu. V tomto případě závisí potřebná šířka pásma přijímače na druhu vnitroimpulzní modulace, na váhovací funkci a na době trvání komprimovaného impulzu. Při lineární frekvenční modulaci umožňuje větší šířka pásma menší dálkové buňky (Range Cells) a lepší rozlišovací schopnost v dálce, aniž by při pulzní kompresi docházelo k nadměrnému zvětšení postranních laloků (Time-Side-Lobes).

U vědeckých radarů se zvláště vysokými požadavky na rozlišovací schopnost v dálce se v praxi používají šířky pásma signálu řádově 100 až 200 MHz. Velmi složité přijímače mohou mít plynule nastavitelnou šířku pásma řízenou radarovým signálovým procesorem.

Součin doby trvání impulzu a šířky pásma

Často používanou veličinou k charakterizaci pulzní komprese je součin doby trvání impulzu a šířky pásma τ·B (v µs·MHz, výsledkem je tedy bezrozměrná veličina), který představuje součin doby trvání impulzu a šířky pásma signálu. V různých radarových systémech může tento součin nabývat hodnot mezi 5 a 1000. Při relativně malých hodnotách, například mezi 5 a 15, lze za příznivých podmínek dosáhnout potlačení postranních laloků až o 35 dB. Při větších hodnotách mezi 15 a 500 lze u zvláště pečlivě optimalizovaných systémů dosáhnout potlačení až o 45 dB. Tyto hodnoty však nejsou obecně dosažitelnými výsledky. Skutečné potlačení postranních laloků podstatně závisí na druhu modulace, váhovací funkci a celém procesu zpracování signálu a v mnoha praktických aplikacích bývá výrazně menší.

Viz také: příklady modulačních metod používaných při pulzní kompresi.

Při dostatečně velké šířce pásma signálu lze pulzní kompresí získat impulzy o délce pouhých několika nanosekund. To umožňuje dosáhnout rozlišovací schopnosti v dálce lepší než jeden metr. Pokud se doby šíření přímého signálu a signálu odraženého od zemského povrchu dostatečně liší, lze jejich oddělené vyhodnocení využít také k určování výšky.