www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radiolokační vysílače

Intrapulzní modulace a pulzní komprese

Uvst
Uvýs

Obrázek 1: Vstupní a výstupní signály pulzního kompresního stupně. Pokud je přijímaný signál v šumu sotva rozpoznatelný, pulzní komprese vytvoří jasný echo signál.

Uvst
Uvýs

Obrázek 1: Vstupní a výstupní signály pulzního kompresního stupně. Pokud je přijímaný signál v šumu sotva rozpoznatelný, pulzní komprese vytvoří jasný echo signál.

Oscillogram vstupního a výstupního signálu pulzního kompresního stupně. U vstupního signálu je šum větší než časově velmi dlouhý modulovaný signál. U výstupního signálu jsou jednotlivé úseky modulace zpožděny na časově menší jednotku a sčítají se do signální síly, která je větší než šum.
Uvst
Uvýs

Obrázek 1: Vstupní a výstupní signály pulzního kompresního stupně. Pokud je přijímaný signál v šumu sotva rozpoznatelný, pulzní komprese vytvoří jasný echo signál.

Co je intrapulzní modulace?

Intrapulzní modulace a pulzní komprese

Pulzní komprese je postup pro zlepšení rozlišovací schopnosti vzdálenosti pulzního radaru. Tento postup se na straně vysílání nazývá také intrapulzní modulace (angl.: modulation on pulse, MOP), protože zde vysílací pulz interně získává časově závislou modulaci. V publikacích se často používá také termín chirpový radar převzatý z angličtiny (Compressed, HIgh-Resolution Pulse, CHIRP). Při pulzní kompresi se kombinují energetické výhody velmi dlouhých pulzů s výhodami velmi krátkých pulzů. Rozlišovací schopnost jednoduchého pulzně modulovaného radaru závisí na délce pulzu. Dva odražené objekty, které se nacházejí v prostorovém rozsahu pulzu, jsou zobrazeny pouze jako jeden cíl. Aby se zlepšila rozlišovací schopnost vzdálenosti při relativně dlouhé délce vysílacího impulsu, je vysílací impuls interně modulován. Nyní lze v přijatém echu provést např. srovnání frekvencí, které umožňuje lokalizovat odražený objekt v rámci impulsu.

K tomu lze použít několik modulačních metod. Existují metody komprese pulzu:

Poměr pulzní komprese (z angl.: Pulse Compression Ratio, PCR) je poměr časové délky nekomprimovaného vysílacího pulzu k délce komprimovaného pulzu.

Šum je vždy širokopásmový a šumové impulsy mají statistické rozložení. Frekvenčně synchronní podíl šumu (tj. šum ve stejném taktu jako modulovaný přijímací signál) je ve srovnání s echo signálem spíše nízký. Proto je nefrekvenčně synchronní podíl vstupního šumu filtry snížen. Tím se dosáhne výstupního signálu i v případě, že vstupní signál již dávno zanikl ve vstupním šumu a pro jednoduchou demodulaci by byl tedy ztracen. Oproti nemodulovanému impulsu se tak dosáhne zisku, který se nazývá zisk komprese impulsu nebo faktor komprese impulsu a který je přibližně stejný jako časová kompresní rychlost impulsu (PCR).

Obrázek 2: klasický krátký vysílací impuls (modře) a dlouhý vysílací impuls s intrapulzní modulací (zeleně)

Obrázek na osciloskopu ukazuje klasický krátký vysílací impuls (modře) a dlouhý vysílací impuls s intrapulzní modulací (zeleně).

Obrázek 2: klasický krátký vysílací impuls (modře) a dlouhý vysílací impuls s intrapulzní modulací (zeleně)

Pro klasický krátký vysílací impuls s délkou τ je rozlišení vzdálenosti

(1)

  • c0 = rychlost světla = 3·108 m/s
  • τ = doba trvání vysílacího impulsu
  • Rres = rozlišení vzdálenosti

Při použití komprese impulsu je třeba použít dobu trvání komprimovaného impulsu, případně lze vzhledem k závislosti na šířce pásma vysílacího impulsu použít rovnou šířku pásma:

(2)

  • τc = doba trvání komprimovaného impulsu
  • B = šířka pásma vysílaného impulsu

Pro lineární (tj. nerozdělenou na diskrétní jednotlivé impulsy) frekvenční modulaci vysílacího impulsu je rozhodující šířka pásma B vysílacího impulsu v poměru k délce trvání impulsu τ. Pro další výpočty se zavádí součin času a šířky pásma, jehož odvození vyplývá z poměru vzdálenostních rozlišení:

(3)

  • PCR = míra komprese impulzu
  • τ = délka nekomprimovaného vysílacího impulzu

Rozlišení vzdálenosti u impulzně modulovaného radaru je tedy (o faktor míry komprese impulzu PCR) násobkem lepšího rozlišení vzdálenosti u intrapulzně modulovaného radaru, což se projevuje také jako zisk z komprese impulzu.

Zisk z komprese pulzů

Pomocí komprese pulzů lze relativně dlouhým vysílacím pulzem s poměrně nízkým špičkovým výkonem dosáhnout lepšího a většího dosahu, než by se dalo očekávat podle základní radarové rovnice. Kompresí pulzů lze totiž detekovat i echo signály, které před kompresí pulzů již zmizely v šumu. Je velmi malá pravděpodobnost, že se objeví šumový vzor, který by se tak podobal intrapulzní modulaci, že by tento šum rovněž tvořil výstupní signál při pulzní kompresi.

V základní radarové rovnici se musí výhoda intrapulzní modulace a komprese pulzu projevit jako zvětšení dosahu. Do rovnice se často přímo vkládá poměr komprese pulzu N, tedy délka vysílacího pulzu a délka komprimovaného pulzu. Z toho pak vzniká pulzní výkon vynásobený dobou trvání vysílacího pulzu, tedy energie vysílacího pulzu. Ta se vydělí minimálním možným příjmovým výkonem PE min vynásobeným dobou trvání komprimovaného impulsu, což dohromady také tvoří energii. Poměr komprese impulsu se někdy označuje také jako kompresní faktor K, protože se přímo zadává jako faktor v radarové rovnici pod čtvrtou odmocninou a tím zlepšuje maximální dosah radaru:

(4)

Formel (5)

(5)

(V mnoha publikacích se zde jako symbol pro délku nekomprimovaného impulsu používá velké řecké písmeno „Τ“, které však lze zaměnit s latinským T nebo periodou impulzní sekvence.)

To však předpokládá kompresi impulsu bez ztrát, čehož však v praxi nelze nikdy dosáhnout. Proto je lepší použít měřenou veličinu zisk komprese impulsu, která zohledňuje ztráty při konverzi. Alternativně lze také samostatně vykazovat ztrátu komprese impulsu (označovanou jako ztráta pro nesprávné ladění optimálních filtrů Ln).

Nevýhodou tohoto postupu je však to, že se velmi zhoršuje minimální měřicí vzdálenost. Dokud vysílač pracuje, nelze nic přijímat, protože přepínač vysílání/příjmu během této doby blokuje přijímače. Pouze při použití feritových cirkulátorů lze současně vysílat a přijímat. Tyto feritové cirkulátory jsou však použitelné pouze pro relativně nízké vysílací výkony, což může platit i pro aktivní antény.

Výhody
  • nižší impulsní výkon
    vhodné pro polovodičové koncové stupně
  • vysoký dosah
  • velmi dobré rozlišení vzdálenosti
  • dobrá odolnost proti rušení
  • obtížnější detekce
Nevýhody
  • náročné zapojení
  • špatná minimální měřicí vzdálenost
  • časové postranní laloky
  • nepřesnosti způsobené Dopplerovými frekvencemi

Tabulka 1: Výhody a nevýhody pulzní komprese

Pulzní komprese s lineární frekvenční modulací

Při této metodě pulzní komprese je vysílací impuls lineárně frekvenčně modulován. To má tu výhodu, že obvod může zůstat relativně jednoduchý. Lineární frekvenční modulace má však tu nevýhodu, že pomocí takzvaných „sweeperů“ lze relativně snadno vyvolat rušení. V následujícím příkladu zapojení je princip znázorněn na základě pěti frekvencí přítomných v vysílacím impulsu.

Filtr pro každou dílčí frekvenci vysílacího impulsu
Zpožďovací vedení pro časový interval
Sčítací stupně
Uvst
Uvst
Uvýs
Uvýs
Časový interval

Obrázek 3: Schéma zapojení pulzní komprese

Filtr pro každou dílčí frekvenci vysílacího impulsu
Zpožďovací vedení pro časový interval
Sčítací stupně
Uvst
Uvst
Uvýs
Uvýs
Časový interval

Obrázek 3: Schéma zapojení pulzní komprese

Filtr pro každou dílčí frekvenci vysílacího impulsu
Zpožďovací vedení pro časový interval
Sčítací stupně
Uvst
Uvst
Uvýs
Uvýs
Časový interval

Obrázek 3: Schéma zapojení pulzní komprese (animace jako vysvětlení funkce)

Vysílací impuls je rozdělen do několika časových intervalů s předpokládanou konstantní frekvencí. Speciální filtry pro přesnou frekvenci v příslušném časovém intervalu poskytují výstupní signál, který je v kaskádě zpožďovacích vedení a sčítacích stupňů sčítán do výstupního impulsu.

Jako příklad použití lineární frekvenční modulace lze uvést AN/FPS-117 .

Vysoké náklady na zapojení jsou s dnešními možnostmi integrace zcela zvládnutelné. Existují prakticky dvě základní možnosti, jak tento postup technicky realizovat:

Uvýs
t
Boční laloky
antény
Cíl
Časový boční lalok

Obrázek 4: Pohled na boční laloky času: oscilograficky a na B-scope

Pohled na boční laloky času: oscilograficky a na B-scope
Uvýs
t
Boční laloky
antény
Cíl
Časový boční lalok

Obrázek 4: Pohled na boční laloky času: oscilograficky a na B-scope

Na schématu podle obrázku 3 je patrné, že pokud je celý nekomprimovaný impuls posunut Dopplerovým efektem, frekvence filtrů již neodpovídají a dochází ke ztrátám. V praxi se proto často používá několik takových obvodů paralelně, které jsou posunuty o malou hodnotu Dopplerovy frekvence. Dále se zpracovává signál s největším poměrem signál/šum.

Časové boční laloky (Time-Side-Lobes)

Na výstupu kompresního filtru se kromě cílového impulsu objevují také boční laloky, které jsou časově (tj. ve vzdálenosti) posunuty vůči tomuto cílovému impulsu. Tyto laloky se nazývají time nebo range sidelobes a souhrnně se označují také jako vlastní rušení. Přiložený graf zobrazuje tyto vedlejší laloky, jednou jako funkci času (na osciloskopu) a jednou jako funkci vzdálenosti (na výřezu z displeje s modulací jasu).

Jelikož jsou časová i amplitudová vzdálenost konstantní, lze tyto vedlejší laloky snížit na přijatelnou hodnotu pomocí vážení amplitud signálu. Pokud se toto vážení amplitud provádí pouze na přijímací cestě, způsobuje to však také zhoršení filtru a snížení poměru signálu k šumu. K redukci těchto rušivých vedlejších špiček se také cíleně používají filtry, které jsou mírně nesprávně přizpůsobené, tzv. Mismatched Filter (MMF). Tyto filtry lze realizovat jako FIR filtry (anglicky finite impulse response filter, někdy také nazývané transversální filtry).

Velikost těchto bočních laloků je důležitým parametrem radarových zařízení s pulzní kompresí a může být pomocí tohoto amplitudového vážení snížena na hodnotu v rozsahu <−30 db.

Pulzní komprese s nelineární frekvenční modulací
Doba trvání pulzu
lineární
(nesymetrická)
nelineární
symetrická

Obrázek 5: symetrický tvar

Doba trvání pulzu
lineární
(nesymetrická)
nelineární
symetrická

Obrázek 5: symetrický tvar

Doba trvání pulzu

Obrázek 7: nesymetrický tvar

Doba trvání pulzu

Obrázek 7: nesymetrický tvar/p>

Pulzní komprese s nelineární frekvenční modulací má několik výrazných výhod. Například pro potlačení vznikajících bočních laloků, tzv. time-sidelobes, již není nutné amplitudové vážení, protože funkce jinak nezbytného amplitudového vážení je již splněna tvarem modulace.

Nyní je možné provést vyrovnání filtru s prudšími hranami při stále nízkých bočních lalocích (time-sidelobes). Tímto způsobem se zabrání ztrátám v poměru signálu k šumu, které by jinak vznikly v důsledku amplitudového vážení.

Symetrická forma modulace má během první poloviny trvání vysílacího impulsu stoupající (nebo klesající) změnu frekvence a ve druhé polovině klesající (nebo nyní stoupající) změnu frekvence. Nesymetrickou formu modulace získáme, pokud použijeme pouze jednu polovinu symetrické formy.

Nevýhody pulzní komprese s nelineární frekvenční modulací jsou:

Obrázek 6: nesymetrický vysílací impuls s intrapulzní modulací na výstupu generátoru vlnových průběhů

Intermodulovaný vysílací impuls se prakticky skládá z mnoha po sobě jdoucích jednotlivých frekvencí v rámci jedné šířky pásma. Uprostřed se nachází nulový průchod.

Obrázek 6: nesymetrický vysílací impuls s intrapulzní modulací na výstupu generátoru vlnových průběhů generátoru vlnových průběhů

Komprese pulzů s fázovou modulací

Obrázek 8: Diagram vysílacího impulsu fázově kódovaného pomocí Barkerova kódu délky n = 7

Obrázek 8: Diagram vysílacího impulsu fázově kódovaného pomocí Barkerova kódu délky n = 7

Fázově kódovaná forma impulsu se liší od frekvenčně modulované formy impulsu v tom, že dlouhý celkový impuls je rozdělen na menší subimpulzy stejné délky, jejichž nosná frekvence se nemění. Během této doby trvání dílčích impulsů je fáze konstantní. Tyto dílčí impulsy vždy představují range-cell, tedy nejmenší rozlišitelnou vzdálenost. Aby bylo možné rozpoznat i tyto dílčí impulsy o délce τc, musí mít vysílač a přijímač šířku pásma B = 1/τc. Mezi dílčími impulsy lze naprogramovat fázový skok. Mohou však také následovat dílčí impulsy se stejnou fázovou polohou.

Existují:

Většinou je tento fázový skok spojen s binárním kódem. Binární kód se skládá z řady logických stavů. V závislosti na tomto binárním kódu se přepíná fázová poloha vysílacího signálu. Na rozdíl od zobrazeného a silně zjednodušeného obrázku však vysílací frekvence není nutně násobkem frekvence spínacích impulsů. Kódovaná vysílací frekvence se tedy obecně přepíná v bodech fázového obratu neharmonicky.

Binární kód může také sestávat z pseudonáhodné binární číselné posloupnosti (tzv. M-sekvence nebo maximální posloupnosti), kterou lze snadno generovat pomocí posuvných registrů (posuvné registry délky m generují posloupnost délky 2m - 1). S touto kódovací metodou by mohl fungovat například prakticky nezjistitelný šumový radar.

Propojené kódy

Důležitým kritériem pro použití kódů jako fázové modulace je dosažitelné útlum time-sidelobes. Všechny kódy lze také propojit mezi sebou. Propojení Frank Code (fázová modulace) s Costas Code (frekvenční modulace) by tak mělo umožnit útlum vedlejších laloků o více než 40 dB. Při tom jsou jednotlivé frekvence Costasova kódu interně znovu fázově modulovány Frankovým kódem, ale podléhají společné koherentní integraci pulzů každé jednotlivé dílčí frekvence.

Literatura: „Теоретические Основы Радиолокации“ Под редакцией профессора Я. Д. Ширмана, © Издательство „Советское Радио“, Москва 1970