Vážené zpracování
Obrázek 1: Čtyři impulsy o různých frekvencích jako části lineárního frekvenčně modulovaného signálu
Obrázek 1: Čtyři impulsy o různých frekvencích jako části lineárního frekvenčně modulovaného signálu
Obrázek 1: Čtyři impulsy o různých frekvencích jako části lineárního frekvenčně modulovaného signálu
Vážené zpracování
Když se při zpracování přijímaného signálu metodou impulzní komprese sčítá více složek signálu o různých frekvencích, v komprimovaném signálu se nevyhnutelně objevují postranní laloky. Tyto nežádoucí impulsy se nazývají časové postranní laloky.
Obrázek 1 ukazuje příklad, kdy se signál skládá z impulsů na čtyřech frekvencích. Tyto impulsy, jako složky lineárního frekvenčně modulovaného radarového signálu (intrapulsně modulovaný signál), jsou v přijímací a zpracovatelské cestě odděleny ve filtrech, dostanou požadované (a každý své vlastní) zpoždění a poté se sečtou. Tyto operace lze realizovat různými způsoby: v analogových filtrech na povrchových akustických vlnách, v digitálních zařízeních nebo dokonce v radarovém softwaru.
Obrázek 2: Součet amplitud kmitů při čtyřech různých frekvencích
Obrázek 2: Součet amplitud kmitů při čtyřech různých frekvencích
Na obrázku 2 vidíte výsledek součtu těchto čtyř impulzů, které mají různé nosné frekvence. V tomto případě je součet proveden tak, jak je, tj. bez jakéhokoli vážení. To znamená, že impulsy na všech frekvencích mají stejné zesílení. Výsledkem je ostrý impuls ve středu a několik postranních laloků, které jsou vůči němu symetrické. V tomto případě je abscisovou osou časová osa. Je zřejmé, že všechny tyto impulsy (středové a postranní) mají různé doby zpoždění vzhledem k okamžiku vyslání signálu sondy, a proto z nich budou vypočteny různé hodnoty cílového dosahu!
Žluté šipky ukazují na půlvlnu jedné ze složek (v tomto případě je to frekvence f2), která má minimum přesně opačné než maximum bočního laloku. Je zřejmé, že pokud má složka na frekvenci f2 vyšší zesílení než ostatní složky, tento postranní lalok se zmenší. To samozřejmě povede ke vzniku nových postranních laloků v jiných časových okamžicích, ale zde vysvětlíme pouze princip potlačení postranních laloků vznikajících po kompresi signálu. V praxi je vždy možné najít optimální hodnoty zesílení pro každou frekvenční složku, aby bylo možné získat optimalizovaný výstupní signál s co nejmenším počtem postranních laloků.
Použití různého zesílení pro složky na různých frekvencích se nazývá „vážení“. Pomocí váhového zpracování je možné dosáhnout potlačení postranních laloků až na úrovni −30 dB.