Časově-šířkový součin
Obrázek 1: Časově-šířkové součiny různých vysílacích impulzů
Obrázek 1: Časově-šířkové součiny různých vysílacích impulzů
Časově-šířkový součin
Součin délky vysílacího impulzu T a šířky pásma signálu BW, kterou musí mít k dispozici také přijímač, se nazývá časově-šířkový součin (anglicky Time-Bandwidth Product, TBP nebo TBWP). Pro pevně stanovený tvar vysílacího impulzu je tento součin konstantní. Moderní radary však mohou používat různé tvary signálů, jejichž časově-šířkové součiny se liší. Časově-šířkový součin je důležitým parametrem při návrhu radarů a charakterizuje dosažitelný poměr komprese impulzu. Zvolený tvar signálu ovlivňuje také úroveň očekávaných časových postranních laloků.
Šířka pásma radarového přijímače by měla být co nejmenší, aby přijímač nezachycoval zbytečný dodatečný šum a rušení. Musí však zahrnovat alespoň šířku pásma požadovanou pro daný tvar signálu, aby bylo možné zpracovat odražené signály s co nejmenšími ztrátami. U radaru využívajícího kompresi impulzu určuje šířka pásma signálu do značné míry délku komprimovaného impulzu. U impulzu bez vnitroimpulzní modulace závisí požadovaná šířka pásma na jeho délce. Čím kratší je komprimovaný nebo nemodulovaný impulz, tím větší šířka pásma je zapotřebí a tím lepší je dosažitelná rozlišovací schopnost v dálce.
U radaru s jednoduchou impulzní modulací a délkou vysílacího impulzu T činí přibližně požadovaná šířka pásma 1/T. Časově-šířkový součin je tedy přibližně T/T = 1. Rozlišovací schopnost v dálce závisí u tohoto druhu signálu přímo na délce vysílacího impulzu T.
U binárně fázově kódovaného signálu závisí šířka pásma na délce τ jednotlivých kódových prvků (čipů). Je přibližně rovna 1/τ. Délka komprimovaného impulzu je rovněž řádově srovnatelná s délkou čipu. Časově-šířkový součin je proto přibližně TBP = T/τ. Pokud radar používá Barkerův kód, je maximální délka známých binárních Barkerových kódů 13 prvků. Lze tak dosáhnout časově-šířkového součinu přibližně 13. V tomto příkladu časově-šířkový součin přibližně odpovídá dosažitelnému poměru komprese impulzu.
Radary s frekvenčně modulovanými vysílacími impulzy mohou dosahovat časově-šířkových součinů od několika set až po 10 000 i více. U lineárně frekvenčně modulovaného impulzu se šířka pásma signálu určuje jako rozdíl mezi horní frekvencí f2 a dolní frekvencí f1, tedy BW = Δf = f2 - f1. Časově-šířkový součin je pak TBP = T·Δf. Při změně délky vysílacího impulzu se obvykle mění také časově-šířkový součin. I při rozdílných délkách impulzů však může zůstat stejný, pokud se odpovídajícím způsobem přizpůsobí šířka pásma signálu.
Například radiolokátor protivzdušné obrany RRP-117 používá dvě vysílací frekvence, z nichž každá využívá lineárně frekvenčně modulovaný impulz. Při délce vysílacího impulzu 100 µs (režim krátkého dosahu) a šířce pásma signálu 750 kHz vychází časově-šířkový součin 75. Z této šířky pásma lze odhadnout teoretickou rozlišovací schopnost v dálce přibližně 200 m. Skutečně dosažitelná rozlišovací schopnost však závisí také na dalších vlivech, které tento zjednodušený výpočet nezohledňuje.
Dalším příkladem mimořádně vysokého časově-šířkového součinu je strategický radiolokátor AN/FPS-108 „Cobra Dane“ s uváděnou hodnotou TBP 200 000.
Zvláštní postavení má Gaussův impulz. U signálů s Gaussovým průběhem vychází při odpovídající definici časové délky a šířky pásma teoretický časově-šířkový součin TBP = ¼. Přesná číselná hodnota však závisí na způsobu definování délky impulzu a šířky pásma. Gaussův filtr umožňuje vytvořit impulz s plynulým průběhem bez překmitů. U některých starších radarů bylo možné šířku pásma přijímače odpovídajícím způsobem zmenšit ve zvláštním provozním režimu („Limited“). Tím se poněkud zkrátil maximální energeticky dosažitelný dosah, protože nebyly zpracovány všechny energetické složky odraženého signálu. Současně však bylo možné účinně potlačit rušení mimo zúžené přijímací frekvenční pásmo.