www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Meteorologické radiolokátory

Vnitroimpulzní modulace a komprese impulzů v meteorologickém radaru

Obsah « Vnitroimpulzní modulace a komprese impulzů v meteorologickém radaru »
  1. Zvláštnosti objemových cílů
  2. Problém časových postranních laloků
  3. Výběr vhodných průběhů signálu
  4. Příklady z praxe

Vnitroimpulzní modulace a komprese impulzů v meteorologickém radaru

Použití vnitroimpulzní modulace a komprese impulzů zásadně změnilo moderní meteorologickou radiolokační techniku, protože umožnilo přechod od klasických elektronkových vysílačů (magnetronů nebo klystronů) k nenáročným na údržbu, fázově koherentním polovodičovým modulovým vysílačům (Solid-State).

Zatímco elektronky dokážou vytvářet velmi krátké vysílací impulzy s mimořádně vysokým špičkovým výkonem v řádu megawattů, polovodičové zesilovače mají z konstrukčních důvodů podstatně nižší špičkový výkon. Aby přesto bylo možné vyslat dostatečnou energii impulzu pro dosažení velkého dosahu, musí se vysílací impulzy časově prodloužit. Protože by však dlouhý nemodulovaný impulz výrazně zhoršil rozlišovací schopnost v dálce, je vysílaný signál během trvání impulzu vnitřně modulován a v přijímači se pomocí optimálního filtru (Matched Filter) znovu komprimuje do úzkého časového impulzu.[1][1]

Zvláštnosti objemových cílů

V meteorologii nelze princip komprese impulzů známý z přehledových radarů pro sledování vzdušného prostoru bez dalšího převzít, protože meteorologická echa nepředstavují izolované bodové cíle, nýbrž rozlehlé objemové cíle. U prostorově rozptýlených rozptylovačů, jako jsou dešťové kapky nebo sněhové vločky, se zdánlivý zisk citlivosti dosažený kompresí relativizuje: delší vysílací impulz sice zvyšuje celkovou vyzářenou energii, ale následnou kompresí do užší dálkové buňky se zároveň zmenšuje ozářený rozptylový objem, a tím i počet současně zachycených hydrometeorů. Tento účinek opět ruší energetický zisk ve srovnání s krátkým impulzem o stejné energii. Hlavní přínos v meteorologickém radaru tak zůstává čistě technického charakteru – totiž možnost dosáhnout potřebného středního vysílacího výkonu pomocí polovodičových součástek. Korelace v přijímači navíc citlivě reaguje na Dopplerův posuv a spektrální šířku signálů od pohybujících se srážkových částic.[1]

Problém časových postranních laloků (Range Sidelobes)

Největší technickou výzvou u meteorologických objemových cílů jsou takzvané časové postranní laloky (Time Sidelobes nebo Range Sidelobes), které při kompresi impulzu vznikají před vlastním hlavním maximem a za ním. Zatímco u bodového cíle, například jednotlivého letadla ve volném vzdušném prostoru, tyto laloky téměř nevadí a často je lze dobře potlačit, v souvislém srážkovém poli se sčítají a překrývají přes všechna sousední dálková hradla (Range Gates). Jelikož má odrazivost meteorologických cílů mimořádně velký dynamický rozsah přesahující 60 až 70 dB, mohou silná echa – například z intenzivního krupobití – svými časovými postranními laloky zcela překrýt slabší echa ze sousedního slabého deště, a tím zkreslit meteorologické naměřené hodnoty. Dlouhý vysílací impulz navíc vytváří velkou slepou oblast v blízkém dosahu. Moderní systémy proto pracují v hybridním režimu: pro blízký dosah se vysílá krátký nemodulovaný impulz a pro větší vzdálenosti se přepíná na dlouhý modulovaný impulz.[1]

Výběr vhodných průběhů signálu a potlačení postranních laloků

Aby se rušivé časové postranní laloky snížily na úroveň pod −55 až −70 dB, která je pro meteorologické radary nezbytná, a rovnoměrně rozložily v čase, jednoduché fázové kódy, například Barkerovy kódy (při délce 13 dosahují nejvýše −22,3 dB), pro meteorologickou praxi nevyhovují, nebo se hodí jen pro radary s velmi krátkým dosahem. Místo nich se používají speciálně optimalizované průběhy signálu a filtrační metody:

Příklady meteorologických radarů s kompresí impulzů

Obrázek 1: MP-PAWR: polovodičový meteorologický radar s fázovanou anténní soustavou

Obrázek 1: MP-PAWR: polovodičový meteorologický radar s fázovanou anténní soustavou

Zatímco vnitroimpulzní modulace byla zpočátku zaváděna především u kompaktních systémů pro krátký dosah a systémů s fázovanou anténní soustavou v pásmu X (například u japonských radarů PAWR a MP-PAWR), díky výkonným polovodičům z nitridu gallia (GaN) se tato technika mezitím prosadila také u meteorologických radarů s velkým dosahem v pásmech C a S:

Sources and ressorces:

  1. G. L. Austin: „Pulse Compression Systems for Use with Meteorological Radars“, Radio Science, Vol. 9, No. 1, 1974, S. 29–33. (DOI: 10.1029/RS009i001p00029)
  2. Sebastián M. Torres, Christopher D. Curtis, David Schvartzman: „Requirement-Driven Design of Pulse Compression Waveforms for Weather Radars“, Journal of Atmospheric and Oceanic Technology, Vol. 34, No. 6, 2017, S. 1351–1369. (NOAA Full Text PDF)
  3. Cesar M. Salazar Aquino, Boonleng Cheong, Robert D. Palmer: „Progressive Pulse Compression: A Novel Technique for Blind Range Recovery for Solid-State Radars“, Journal of Atmospheric and Oceanic Technology, Vol. 38, No. 9, 2021, S. 1599–1611. (NOAA Full Text PDF)
  4. Cesar M. Salazar, Boonleng Cheong, Robert D. Palmer, David Schvartzman, Alexander V. Ryzhkov: „Improvements in the Compression Filter and Calibration Factor of the Progressive Pulse Compression Technique“, IEEE Transactions on Geoscience and Remote Sensing, Vol. 62, 2024, S. 1–14, Article 5101814. (NOAA Full Text PDF)
  5. Robert Palmer, David Bodine, Pavlos Kollias, David Schvartzman, Dusan Zrnić, Pierre Kirstetter, et al., „A Primer on Phased Array Radar Technology for the Atmospheric Sciences,“ Bulletin of the American Meteorological Society, vol. 103, no. 10, pp. E2391 - E2416, 2022. (NOAA Full Text PDF)