Klystron
Obrázek 1: Klystron typu NSN 662-5861 firmy English Electric Valve Co Ltd.
(s laskavým svolením OSTRON, www.ostron.de)
Obrázek 1: Klystron typu NSN 662-5861 firmy English Electric Valve Co Ltd.
(s laskavým svolením OSTRON)
Co je klystron?
Klystron
Klystrony jsou výkonové elektronky pro mikrovlnnou oblast. Jedná se o elektronky řízené dobou průletu, které se v radarových zařízeních používají jako zesilovače nebo oscilátory. Klystron využívá kinetickou energii elektronů k zesílení vysokofrekvenčního kmitání. Uvnitř klystronu se využívá průletový jev tím, že se mění rychlost elektronů v elektronovém svazku. Úkolem magnetického pole je pouze fokusovat elektronový svazek po celé jeho délce. Toto magnetické pole je orientováno rovnoběžně s elektronovým svazkem, takže klystron patří mezi lineární svazkové elektronky. Klystron má jeden nebo více dutinových rezonátorů, které jsou uspořádány kolem podélné osy elektronky a dodatečně modulují statické elektrické pole. Klystrony jsou obvykle určeny pro provoz na jediné pevně dané frekvenci. Frekvenci lze v malém rozsahu upravovat mechanickou deformací rezonančních dutin. Podle počtu dutinových rezonátorů se klystrony dělí na dvoudutinové, vícedutinové a reflexní klystrony.
Zisk klystronů používaných jako zesilovače může být velmi vysoký, někdy i více než 60 dB, při možných výstupních výkonech až několika desítek megawattů. Klystrony však mají pouze omezenou šířku pásma, často menší než 2%, protože musejí využívat rezonanční prvky. Vyžadují vysoká napájecí napětí v řádu stovek kilovoltů. Jak lze u vakuových elektronek očekávat, jejich průměrná doba do poruchy se pohybuje přibližně mezi 5 000 a 75 000 provozními hodinami.
Dvoudutinový klystron
Dvoudutinový klystron je zesilovací elektronka používaná především ve vojenských radarových zařízeních. Lze jej použít také jako oscilátor, pokud je vysokofrekvenční signál z druhého dutinového rezonátoru veden zpět do prvního rezonátoru koaxiálním kabelem nebo vlnovodem. Toto spojení však musí mít přesně definované zpoždění, aby kmitání v dutinových rezonátorech byla vzájemně ve fázi a vznikla tak kladná zpětná vazba. Takový klystronový oscilátor je však nepraktický, protože při změně frekvence je nutné mechanicky přelaďovat rezonanční frekvenci každého dutinového rezonátoru a také fázový posuv zpětnovazebního vedení. Pro takové případy je vhodnější reflexní klystron.
Konstrukce
Mechanické rozměry klystronu jsou určeny velikostí dutinových rezonátorů. Dvoudutinový klystron se skládá z elektronového děla, dvou dutinových rezonátorů, magnetického systému pro fokusaci elektronového svazku a kolektoru. Pro dosažení vysokých výkonů musí elektronové dělo emitovat velké množství elektronů. Dvoudutinový klystron používá dva dutinové rezonátory kolem osy elektronky, které modulují elektrické pole. Uprostřed těchto dutin je umístěna mřížka nebo perforovaná mřížka, kterou může elektronový svazek procházet. První dutina, do níž se přivádí zesilovaný signál, se označuje jako řídicí rezonátor (angl.: ”buncher“). Druhá dutina, z níž se signál vyvádí, se nazývá zesilovací rezonátor (angl.: ”catcher“). Oblast mezi dutinovými rezonátory se označuje jako „driftový prostor“ nebo „průletový prostor“. Kolektor zachycuje zbývající energii elektronového svazku a přeměňuje ji na teplo.
rezonátor
rezonátor
Obrázek 2: Princip činnosti klystronu
rezonátor
rezonátor
Obrázek 2: Princip činnosti klystronu
rezonátor
rezonátor
Obrázek 2: Princip činnosti klystronu
(interaktivní obrázek)
Popis činnosti
Kolektor je připojen na zemní potenciál. Naproti tomu katoda a anoda jsou připojeny na takzvané svazkové napětí, které může dosahovat až několika set kilovoltů, takže kolektor vytváří nežádoucí rentgenové záření a musí být stíněn olovem.
Elektrony emitované z katody jsou nejprve urychlovány vysokým stejnosměrným napětím mezi anodou a katodou, než se konstantní rychlostí dostanou do oblasti řídicího rezonátoru. Signál přivedený do řídicího rezonátoru vytváří dodatečné místní elektrické pole. Směr elektrického pole se mění s frekvencí signálu v řídicím rezonátoru. Tyto změny střídavě urychlují a zpomalují elektrony elektronového svazku. Elektrony, které procházejí řídicím rezonátorem v okamžiku nulového napětí signálu, jím procházejí nezměněnou rychlostí; elektrony, které jím procházejí během kladných půlvln signálového napětí, jsou urychlovány; elektrony, které jím procházejí během záporných půlvln signálového napětí, jsou zpomalovány. Tato změna rychlosti elektronů v driftovém prostoru se označuje jako rychlostní modulace. Rychlejší elektrony dohánějí pomalejší elektrony. V těchto místech se elektrony shlukují a vzniká hustotní modulace.
Úkolem druhého dutinového rezonátoru, zesilovacího rezonátoru, je odebírat kinetickou energii z elektronového svazku. Zesilovací rezonátor je umístěn podél osy elektronového svazku v místě, kde hustotní modulace dosahuje maxima. Jeho poloha je určena dobou průletu elektronových shluků při vlastní rezonanční frekvenci dutin. Elektrony potom opouštějí zesilovací rezonátor se sníženou rychlostí a dopadají na kolektor. V kolektoru se zbývající energie těchto elektronů přeměňuje na tepelnou energii. Kolektor má často velmi složitou vnitřní konstrukci, aby se zabránilo zpětnému odrazu elektronů do driftového prostoru.
Technické údaje
Účinnost dvoudutinového klystronu je dána poměrem výkonu dodávaného klystronu stejnosměrným napájecím zdrojem a odevzdávaného vysokofrekvenčního výkonu. U dvoudutinového klystronu činí přibližně 40%. Ztráty vznikají především nedokonalým shlukováním elektronů a také zbývající energií elektronů, která se v kolektoru přeměňuje na teplo. Střední výstupní výkon může dosahovat až 500 kW a impulzní výkon až 30 MW při 10 GHz. Výkonové zesílení může dosahovat až 30 dB.
Obrázek 3: Konstrukce vícedutinového klystronu
Obrázek 3: Konstrukce vícedutinového klystronu
Vícedutinový klystron
Zesílení, výkon a účinnost klystronů lze výrazně zlepšit přidáním dalších dutinových rezonátorů mezi vstupní a výstupní rezonátor dvoudutinového klystronu. Přídavné dutinové rezonátory slouží k dalšímu zvýšení rychlostní modulace elektronového svazku a tím ke zvýšení výstupního výkonu. Elektronové shluky v elektronovém svazku se tím vytvářejí výrazněji. Vícedutinové klystrony lze použít ke zvýšení zesílení nebo šířky pásma elektronky. Často pracují s mírně rozladěnými dutinovými rezonátory, čímž lze při sníženém zesílení dosáhnout podstatně větší šířky pásma až 8%.
Nová koncepce Kladistron (odvozeno od: adiabatický Klystron) označuje výkonové klystrony s velkým počtem dutinových rezonátorů (nejméně dvojnásobným oproti běžnému klystronu). Takové kladistrony se však v radarových zařízeních nepoužívají.
Obrázek 4: Řezový model vícesvazkového klystronu s 8 zdroji elektronových svazků od TESLA
Vícesvazkový klystron
Vícesvazkové klystrony jsou klystrony s několika elektronovými svazky. Zjednodušeně řečeno jde o několik klystronů s jedním elektronovým svazkem, které pracují paralelně a používají společný vstupní a výstupní rezonátor. Ostatní dutinové rezonátory a fokusační systémy mohou být společné nebo oddělené. Vícesvazkové klystrony mohou poskytovat vyšší vysokofrekvenční výkon při nižších stejnosměrných napětích (typicky 50 až 80%). Vzhledem k nižší průměrné rychlosti elektronů jsou také kratší (typicky 30 až 60%). Další výhodou vícesvazkových klystronů je větší šířka pásma. Vícesvazkové klystrony jsou fokusovány buď magnetickými poli, nebo elektrostaticky.
Vícesvazkové klystrony dosahují účinnosti 60 až 80%. Používají se především ve výzkumu v urychlovačích částic. V souvislosti s pojmem vícesvazkový klystron se klystrony pouze s jedním elektronovým svazkem označují jako mono-beam klystron.
Obrázek 5: Polovina tělesa vyfrézovaná do průběžně litého profilu pro klystron s plochým elektronovým svazkem
Obrázek 5: Polovina tělesa vyfrézovaná do průběžně litého profilu pro klystron s plochým elektronovým svazkem
Klystron s plochým elektronovým svazkem
U dosud popsaných klystronů byl průřez elektronového svazku kruhový. U klystronu s plochým elektronovým svazkem je naproti tomu plochý. Toho se dosahuje speciálním tvarem elektronového děla.
Klystrony s plochým elektronovým svazkem používají elektronový svazek s výrazně nižší proudovou hustotou. Protože je zatížení katody podstatně menší, lze očekávat také delší životnost. Mohou být provedeny také jako vícesvazkové klystrony, například uspořádáním dvou plochých elektronových svazků nad sebou v jedné elektronce jako Double Sheet-Beam Klystron (DSBK).
Výroba klystronu s plochým elektronovým svazkem je podstatně jednodušší a vyžaduje výrazně méně jednotlivých dílů. Všechny dutinové rezonátory a kolektor jsou vyfrézovány do plochého profilu z masivního materiálu. Po přiložení druhého, zrcadlově vyrobeného profilu vznikne kompletní rezonanční struktura klystronu. Tím je možné dosáhnout výrazně účinnějšího chlazení než u klasických klystronů.
Reflexní klystron
vazební smyčkou
rezonátor
otvory
Obrázek 6: Dutinový rezonátor reflexního klystronu
vazební smyčkou
rezonátor
otvory
Obrázek 6: Dutinový rezonátor reflexního klystronu
Další průletovou elektronkou, která se často používá jako vysokofrekvenční oscilátor, je reflexní klystron. Místo kolektorů používaných u vícedutinových klystronů obsahuje reflexní klystron záporně nabitou odrazovou elektrodu. Elektronový svazek je známým způsobem rychlostně modulován dutinovým rezonátorem kmitajícím na vlastní rezonanční frekvenci. Zpětná vazba potřebná pro netlumené kmitání vzniká tak, že elektronové shluky vytvořené rychlostní modulací jsou zápornou odrazovou elektrodou vráceny k dutinovému rezonátoru a tam znovu předají svou energii dutinovému rezonátoru. Tato záporně předpjatá odrazová elektroda se v anglicky psaných zdrojích označuje jako „Repeller“. Vzhledem k odrazu elektronového svazku se tato průletová elektronka nazývá „reflexní klystron“.
Nejméně jedna stěna dutinového rezonátoru musí být kvůli výrobním tolerancím elektronky pružná. Proto neexistují dva naprosto shodné reflexní klystrony, i když pocházejí ze stejné výrobní série. Každý reflexní klystron má proto vlastní kalibrační protokol.
anoda
prostor
rezonátor
Obrázek 7: Zapojení s reflexním klystronem
anoda
prostor
rezonátor
Obrázek 7: Zapojení s reflexním klystronem
Pro provoz reflexního klystronu jsou zapotřebí tři zdroje napětí:
- žhavicí napětí,
- kladné anodové napětí na dutinovém rezonátoru, často nazývané svazkové napětí, pro urychlování elektronového svazku a
- záporné napětí na reflektoru, které odráží elektronové shluky zpět k dutinovému rezonátoru.
Fokusace elektronů do úzkého, ostře ohraničeného svazku probíhá rovněž působením elektrostatického pole vytvořeného kladným potenciálem rezonátoru uvnitř elektronky. Vzhledem k poměrně malé délce elektronového svazku není toto zaostření problematické.
Záporné napětí na reflektoru musí být nastaveno tak, aby shlukování elektronů způsobené jejich rychlostní modulací dosahovalo maxima právě v okamžiku, kdy elektronový svazek znovu dorazí k dutinovému rezonátoru. Tehdy se z elektronového svazku přenese na vysokofrekvenční kmitání v dutině maximální množství energie. Toto napětí se může mírně odchýlit od své optimální hodnoty, což vede k malé změně frekvence v rozsahu přibližně 1 až 2 procent, ale také ke snížení výstupního výkonu. Díky této vlastnosti byla elektronka velmi vhodná jako oscilátor v přijímacích obvodech, zejména pro automatické dolaďování frekvence.
Použití
Obrázek 8: Reflexní klystron K-806 z měřicího přístroje
Obrázek 8: Reflexní klystron K-806 z měřicího přístroje
Klystrony mají široké uplatnění ve vysokofrekvenční technice, protože výkonů dosažitelných pomocí klystronů nelze dosáhnout polovodičovými součástkami. Proto je akceptována vyšší pravděpodobnost poruch typická pro vakuové elektronky.
- Klystrony se používají v meteorologických radarech, protože použití vysílačů s vnitroimpulzní modulací je zde problematické.
- Klystrony se používají ve výzkumných urychlovačích částic. Elementární částice lze urychlovat pomocí vysokofrekvenčních polí. K tomu jsou však zapotřebí obrovské vysokofrekvenční výkony, odpovídající použití přibližně 250 klystronů, z nichž každý pracuje v megawattové oblasti. Tyto klystrony pracují ve frekvenčním rozsahu přibližně od 200 MHz, což vyžaduje poměrně velké rezonátory, až po pásmo S a pásmo X.
- Velké vícedutinové klystrony se používají ve vysílačích pozemních televizních stanic v pásmu UHF.
- Menší reflexní klystrony, jako například typ zobrazený na obrázku 8, se používaly v měřicích zesilovačích a přijímačích jako stabilní lokální oscilátory, protože jejich frekvenci lze v malém rozsahu dolaďovat.
- Použití klystronů v pásmu W je v současnosti předmětem laboratorního výzkumu. Vysoká přesnost dutinových rezonátorů v rozsahu 2 až 3 mikrometrů vyžaduje nové výrobní postupy, které se jinak používají v polovodičovém průmyslu. Tento postup se nazývá LIGA a jedná se o fotolitografickou technologii.