www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radiolokační vysílače

Weltiho kód

Obrázek 1: Sekvence Weltiho kódů délky 4

Obrázek 1: Sekvence Weltiho kódů délky 4

Weltiho kód

Weltiho kód (označovaný také jako Weltiho sekvence nebo kvaternární kódy podle George R. Weltiho) je třída komplementárních polyfázových kódů, které se používají k modulaci radarových vysílacích impulzů pro intrapulzní modulaci s následnou pulzní kompresí. Přitom je relativně dlouhý vysílací impulz kódován fázovou strukturou, aby bylo možné při příjmu pomocí přizpůsobeného filtru (Matched Filter) rekonstruovat mimořádně krátký a ostrý impulz.

Význačnou vlastností Weltiho kódu je jeho komplementarita. Zatímco klasické fázové modulace, například Barkerovy kódy, vytvářejí při autokorelaci rušivé časové postranní laloky (timesidelobes), Weltiho metoda využívá soubory sekvencí. Pokud jsou tyto sekvence vysílány postupně nebo na různých frekvencích a v přijímači jsou nezávisle korelovány, jejich jednotlivé postranní laloky se při součtu matematicky zcela vyruší. V ideálním případě zůstane dokonalé delta-rozdělení – jediný maximálně ostrý komprimovaný impulz.

Weltiho kód používá většinou kvaternární fázovou modulaci (čtyři fázové stavy: 0°, 90°, 180°, 270°) nebo polyfázové kódy vyššího řádu. Matematická konstrukce je založena na cyklických posunech a ortogonálních maticích. Díky tomu vykazují Weltiho kódy velmi vysokou flexibilitu z hlediska délky kódu.

Weltiho kód délky 4 může například vypadat takto (viz také obrázek 1):

Odezva signálu sekvence A vytváří podobně jako Barkerův kód silný hlavní impulz uprostřed, ale nalevo a napravo od něj vznikají nežádoucí časové postranní laloky. Odezva signálu sekvence B vytváří přesně stejný silný hlavní impulz uprostřed. Její postranní laloky jsou však zrcadlově invertované vůči postranním lalokům sekvence A. Pokud se odezvy signálu sekvencí A a B sečtou, časové postranní laloky se téměř úplně vzájemně vyruší, zatímco hlavní impulz se zesílí.

V praxi se Weltiho kódy často používají v moderních LPI radarech (Low Probability of Intercept). Pro další snížení pravděpodobnosti odhalení nepřátelskými průzkumnými přijímači se Weltiho kódy často kombinují s metodami frekvenčního přeskakování, například s Costasovým kódem. Výsledný signál má takzvanou „připínáčkovou funkci neurčitosti“ (Thumbtack Ambiguity Function), která umožňuje vysoce přesné současné měření vzdálenosti a Dopplerovy rychlosti a zároveň je mimořádně odolná vůči elektronickému rušení (Jamming).