npn tranzistor
pn přechod předpólovaný v propustném směru se nachází v
nízkoohmovém proudovém obvodu: to znamená, že již při malých napětích protéká
poměrně velký proud.
Naproti tomu pn přechod předpólovaný v závěrném směru
je součástí vysokoohmového proudového obvodu.
Podle vztahu P = I2·R lze tedy při
konstantním proudu očekávat vyšší výkon.
Jestliže tedy proud procházející pn přechodem předpólovaným v propustném směru vyvolá stejně velký
proud přes pn přechod předpólovaný v závěrném směru,
lze od tohoto krystalu očekávat výkonové zesílení vstupního signálu.
Takové byly představy vynálezců tranzistoru v roce 1948 a
následně byl vyvinut npn tranzistor.
Tento vývoj nyní myšlenkově projdeme.
pólování
Obrázek 1: pn přechod npn tranzistoru předpólovaný v propustném směru
pólování
Obrázek 1: pn přechod npn tranzistoru předpólovaný v propustném směru
Stejně jako u pn přechodu diody mají obě n-dotované polovodičové vrstvy tranzistoru jako nosiče náboje volné elektrony. Tenká p-dotovaná polovodičová vrstva tranzistoru má naproti tomu jako nosiče náboje díry. Fyzikálně zde na každém pn přechodu probíhají stejné děje, které již byly popsány u polovodičové diody. Difuzí a současnou rekombinací nosičů náboje v přechodové oblasti vzniká oblast prostorového náboje, tedy vysokoohmová závěrná oblast, jejíž odpor lze měnit různým předpólováním. Aby bylo možné tranzistor použít jako zesilovací prvek, musí se velikost oblastí prostorového náboje měnit různými předpětími. První pn přechod (báze-emitor) pracuje v propustném směru (tedy nízkoohmově), druhý pn přechod (báze-kolektor) pracuje v závěrném směru (tedy vysokoohmově). Písmena označující typ dotování lze použít jako pomůcku, aby se zabránilo nesprávnému pólování:
Vývody tranzistoru se přitom vždy posuzují v pořadí „emitor-báze-kolektor”. Jak ukazuje obrázek 2, emitor označený prvním písmenem v posloupnosti oblastí npn má vůči bázi zápornější potenciál. Báze (druhé písmeno) je tedy kladnější a kolektor je opět předpólován záporněji. Protože se však kolektorové napětí superponuje s napětím báze, musí mít kolektor pro požadované závěrné pólování ve vztahu k emitoru podstatně vyšší kladné napětí.
pólování
pólování
Obrázek 2: Napětí na npn tranzistoru
pólování
pólování
Obrázek 2: Napětí na npn tranzistoru
pn přechod v propustném směru
Při rozboru diody to ještě nebylo důležité, ale zde je pro pochopení funkce nutné vědět, že n-dotovaný polovodičový materiál má podstatně více příměsových atomů než p-dotovaný polovodičový materiál. To umožňuje, aby v n-dotovaném polovodičovém materiálu majoritní nosiče, zde volné elektrony, přenášely větší proud, než mohou přijmout majoritní nosiče p-dotovaného polovodičového materiálu, tedy díry. Báze je tedy dodatečnými volnými elektrony z n-dotovaného polovodičového materiálu emitoru doslova „zaplavena”.
děr
elektronů
Obrázek 3: Proudy v npn tranzistoru pracujícím v propustném směru.
děr
elektronů
Obrázek 3: Proudy v npn tranzistoru pracujícím v propustném směru.
Proud je tvořen volnými elektrony, které se pohybují od záporného pólu baterie k n-dotovanému polovodičovému materiálu. Také v n-dotovaném polovodičovém materiálu emitoru probíhá vedení proudu prostřednictvím volných elektronů. Každý volný elektron, který pronikne do p-dotované polovodičové oblasti báze, tam zaplní jednu díru. Současně jeden elektron opustí polovodičový materiál přes vývod báze a zanechá po sobě díru. Tyto díry jsou kladné nosiče náboje a pohybují se, jak již bylo ukázáno v modelu, opačně než elektronový proud. Elektronový proud opouští tranzistor vývodem báze a vrací se zpět k baterii.
pn přechod v závěrném směru
pólování
děr
elektronů
Obrázek 4: pn přechod npn tranzistoru předpólovaný v závěrném směru
pólování
děr
elektronů
Obrázek 4: pn přechod npn tranzistoru předpólovaný v závěrném směru
Druhý pn přechod se nachází mezi bází a kolektorem (obrázek 4) a je předpólován v závěrném směru. Kromě velmi malého závěrného proudu tedy nemohou elektrony pn přechodem procházet. Tento závěrný proud je však způsoben minoritními nosiči. Pro připomenutí: minoritními nosiči jsou v n-dotovaném polovodičovém materiálu díry a v p-dotovaném polovodičovém materiálu elektrony. Právě tento závěrný proud má v tranzistoru rozhodující význam.
Vzájemné působení mezi pn přechody
Na obrázku 5 mají baterie pro předpětí zvláštní označení, která se používají především v katalogových listech. VCC je kolektorové napětí a VBB je předpětí báze. VBB je vždy podstatně menší než VCC. Kolektorové napětí bývá obvykle přibližně 6 voltů.
pólování
pólování
děr
elektronů
Obrázek 5: Relativně malý bázový proud vyvolává relativně velký kolektorový proud
pólování
pólování
děr
elektronů
Obrázek 5: Relativně malý bázový proud vyvolává relativně velký kolektorový proud.
Ve vnějším zapojení je proud tvořen výhradně volnými elektrony. Z obou proudových obvodů teče elektronový proud od baterií k emitoru z n-dotovaného polovodičového materiálu (IE). Protože jsou i zde elektrony majoritními nosiči, nedochází oproti toku proudu ve vodiči k žádné změně. Teprve za pn přechodem v p-dotovaném polovodičovém materiálu přebírají proud tamní majoritní nosiče, tedy díry.
Elektrony, které rekombinací zaplní díry v p-dotovaném polovodičovém materiálu, již nemohou přispívat ke kolektorovému proudu. Již bylo uvedeno, že báze je dodatečnými volnými elektrony z n-dotovaného polovodičového materiálu emitoru „zaplavena”. Protože je však tato polovodičová oblast mimořádně tenká a především slabě dotovaná, je k rekombinaci zapotřebí jen malé množství volných elektronů z n-dotovaného polovodičového materiálu. Většina elektronů se tak dostává pod vliv silného elektrického pole kolektorového napětí, překonává závěrnou oblast a vytváří tak kolektorový proud! Jakmile se elektrony dostanou do n-dotovaného polovodičového materiálu kolektoru, opět jde o běžný elektronový proud a měříme kolektorový proud (IC).
Je účelné, aby oblast kolektoru byla podstatně větší než oblast báze. Zaprvé to umožňuje zachytit více nosičů náboje a zadruhé se tím zvyšuje tepelná vodivost kolektoru, takže může vést větší proud, aniž by byl okamžitě tepelně zničen.
Obrázek 6: Proudy v npn tranzistoru
Obrázek 6: Proudy v npn tranzistoru
Souhrnně všechny proudy tranzistoru protékají vývodem emitoru. Přibližně 2 až 5 % z toho tvoří bázový proud (IB) a zbytek je kolektorový proud (IC). Platí:
IE = IB + IC
Emitorový proud se tedy rozděluje na bázový proud a kolektorový proud. Bázový proud vyvolává kolektorový proud. Malé změny bázového proudu způsobují podstatně větší změny kolektorového proudu.