Radarová rovnice pro meteorologický radar
Výklad radarové rovnice v této části předpokládá znalost odvození základní radarové rovnice z kapitoly „Základy radaru“. Připomeňme si ještě jednou rovnici ve tvaru, ve kterém uvažujeme přijatý výkon jako funkci všech ostatních parametrů:
kde
Pe = přijatý výkon
Ps = vysílací výkon
G = zisk antény
σ = efektivní odrazná plocha
λ = vlnová délka vysílače
R = vzdálenost k odrážejícímu objektu(1)
Tato radarová rovnice popisuje bodový cíl, tedy cíl, jehož rozměry jsou mnohem menší než impulsní objem radaru. Meteorologické radarové systémy pracují na podobném, téměř stejném principu jako primární přehledové radary pro sledování vzdušného prostoru. Nejdůležitější rozdíl mezi efektivní odraznou plochou σ letadla a meteorologického jevu spočívá v tom, že i ten nejmenší dešťový mrak má mnohem větší geometrické rozměry než největší letadlo (pro radarové frekvence je však mrak částečně průhledný). Podívejme se, jak se skládá efektivní odrazná plocha oblasti s deštěm.
Při dešti je každá jednotlivá dešťová kapka mnohem menší než vlnová délka radaru. Proto je efektivní odrazná plocha určena vztahem pro Rayleighův rozptyl:
;
kde
D = průměr dešťové kapky
ε = komplexní relativní permitivita.(2)
Pro zpětný rozptyl je rozhodující dielektrický faktor |K|2, odvozený z ε. Ve frekvenčních pásmech L až X, která se v radarové technice běžně používají, má pro vodu přibližně hodnotu 0,93 a pro led asi 0,2. Tyto hodnoty závisejí mimo jiné na frekvenci a teplotě.
Radar však nezjišťuje jednu jedinou dešťovou kapku, ale určitý počet kapek v jednotce objemu, zde v 1 m3.
kde Z označuje radarovou odrazivost a η je radarová odrazivost na jednotku objemu.
Obrázek 1: Impulsní objem
Pokud dešťové kapky vyplňují celý impulsní objem hlavního laloku anténního diagramu, má tento objem velikost:
kde
φ = vertikální šířka vyzařovacího diagramu antény
θ = horizontální šířka vyzařovacího diagramu
R = vzdálenost od radaru
c0 = rychlost světla
τ = délka vysílaného impulsu(4)
Připomeňme si radarovou rovnici pro bodové cíle z kapitoly „Základy radaru”. Do rovnice dosadíme efektivní odraznou plochu pomocí výše odvozených vztahů:
(5)
Jak významný praktický vliv mají hodnoty |K|2, lze pozorovat na snímku z meteorologického radaru. Ve velkých výškách, kde panují nízké teploty, začínají srážky ve formě sněhu. Suchý sníh má velmi malou efektivní odraznou plochu. Jak sněhové vločky klesají do teplejších vrstev atmosféry, začínají tát. Sníh nejprve zvlhne a radarová odrazivost se výrazně zvýší.
V nižších a teplejších vrstvách pak zůstávají už jen dešťové kapky. Efektivní odrazná plocha se opět zmenší, ale zvýší se jejich rychlost pádu. Tento jev způsobuje výškově závislý jasný pás, tzv. „bright band“, na radarovém obrazu.
Obrázek 2: Velikost impulsního objemu v závislosti na vzdálenosti
Tím jsme odvodili základní rozdíl mezi základní radarovou rovnicí pro přehledové radary a radarovou rovnicí pro meteorologické radary.
Tento tvar však stále není vhodný pro praktické použití v meteorologických radarech. Zde je totiž rovnice posuzována nikoli z pohledu meteorologa, ale z pohledu radarového technika pracujícího s přehledovými radary. Pokud se tato rovnice opět upraví podle dosahu R, stejně jako u přehledových radarů, zjistíme, že se při výpočtu dosahu již nepoužívá čtvrtá odmocnina, ale pouze druhá odmocnina. Proč?
Objem se zvětšuje úměrně druhé mocnině vzdálenosti! Při stejné hustotě se do tohoto objemu vejde mnohem více odrážejících dešťových kapek, takže se odrazí mnohem více energie, než kdyby šlo pouze o jediný bodový cíl (například letadlo). Namísto závislosti maximálního dosahu na čtvrté odmocnině z parametrů přehledového radaru závisí maximální dosah meteorologického radaru na druhé odmocnině!
Namísto závislosti maximálního dosahu na čtvrté odmocnině z parametrů přehledového radaru závisí maximální dosah meteorologického radaru na druhé odmocnině!
Jaká rovnice se tedy v meteorologickém radaru skutečně používá?
Připomeňme si základní princip: meteorologický radar musí měřit velikost echo signálu. Echo signál tedy musí být funkcí druhu, velikosti a počtu meteorologických částic v jednotce objemu. Jednotlivé parametry samotného radaru jsou sloučeny do konstanty k, protože by se během meteorologického pozorování neměly měnit:
kde
Pe = výkon echo signálu
Ps = vysílací výkon
k = konstanta charakteristická pro daný typ radaru, popisující radarový systém
λ = vlnová délka radarového vysílače
ε = zde zjednodušeně dielektrický faktor |K|2 rozptylujících částic
N = počet srážkových / oblačných částic
D = průměr srážkových / oblačných částic (6)
Dielektrický faktor |K|2, který je v této zjednodušené rovnici označen symbolem ε, závisí na fyzikálních vlastnostech odrážejících objektů (srážkových nebo oblačných částic). Může nabývat hodnot přibližně od 0,2 pro led až po přibližně 0,93 pro dešťové kapky.
Velkým problémem meteorologického radaru je skutečnost, že v této rovnici vystupují tři neznámé veličiny (ε, N, D). Pouze z naměřeného přijatého výkonu je nelze jednoznačně určit. Software proto musí vycházet z dalších předpokladů o vlastnostech a rozdělení velikostí srážkových částic. Kromě toho se mohou vyskytovat i smíšené druhy srážek.
Zajímavé je, že průměr dešťové kapky vystupuje v šesté mocnině. To znamená, že jediná dešťová kapka o průměru 5 mm odráží stejný výkon jako 15 625 dešťových kapek o průměru pouhý jeden milimetr (1 · 5⁶ = 15 625 · 1).