Měření citlivosti přijímače
Obrázek 1. Oscilogram při měření mezní citlivosti analogového přijímače
Měření citlivosti přijímače
Měření citlivosti přijímače spočívá v určení minimálního detekovatelného signálu (MDS, Minimum Detectable Signal, nebo Minimum Discernible Signal) – minimálního výkonu signálu na vstupu přijímače radaru, při kterém je ještě možné detekovat cíl. Měřená veličina patří mezi základní parametry charakterizující funkční možnosti radaru.
Měření v analogových přijímačích
Při těchto měřeních se používá kalibrovaný generátor vysokofrekvenčních signálů, který zajišťuje tvorbu signálů s různými druhy modulace. Jako doplňkový měřicí přístroj se používá osciloskop.
Postup měření je následující. Pomocí vhodného generátoru se generují vysokofrekvenční impulsy s frekvencí odpovídající frekvenci opakování impulsů hodnoceného radaru. Výkon je 1 mW (0 dBm). Tyto impulsy jsou přiváděny do přijímacího kanálu přes řízený atenuátor. Z výstupu přijímače jsou video signály přiváděny do osciloskopu. Pomocí řízeného atenuátoru jsou vysokofrekvenční signály zeslabovány, dokud amplituda video signálu pozorovaného na obrazovce osciloskopu není o 3 dB vyšší než úroveň šumu (obrázek 1). Je však třeba být opatrný! Úroveň 3 dB se vztahuje k výkonu, ale na osciloskopu lze sledovat a měřit úroveň napětí. Mohlo by se zdát, že zdvojnásobení výkonu (3 dB) bude znamenat čtyřnásobné zvýšení napětí (6 dB). V zásadě je to tak, ale nezapomeňme, že v tomto případě nás zajímá poměr napětí. Úroveň šumu na obrazovce osciloskopu se také hodnotí podle napětí. Zdvojnásobení koeficientu 0,707 činí 2 × 0,707. Řízený atenuátor se tedy nastavuje tak dlouho, dokud není dosaženo poměru signál/šum v amplitudě přibližně 2:1. Hodnoty útlumu způsobené prvky měřicího zařízení (kabely, konektory, směrové o dBočky) se přičítají k hodnotě odečtené na indikátoru (stupnici) řízeného atenuátoru. Výsledná hodnota je mezní citlivostí (MDS) testovaného přijímače.
VF-impulsů
0 dBm
atenuátor
0 … -120 dB
rový
odbo-
čovač
přepínač
v testu
zátor
Obrázek 2. Schéma měření citlivosti; je třeba zohlednit útlumy způsobené směrovým odbočovačem, konektory a kabelem
zátor
Obrázek 2. Schéma měření citlivosti; je třeba zohlednit útlumy způsobené směrovým odbočovačem, konektory a kabelem
zátor
Obrázek 2. Schéma měření citlivosti; je třeba zohlednit útlumy způsobené směrovým odbočovačem, konektory a kabelem (interaktivní obrázek)
U měřicího zařízení, jehož schéma je uvedeno na obrázku 2, je třeba navíc zohlednit útlumy způsobené kabelem a dvěma konektory. Tyto parametry se měří pomocí kalibrační laboratoře. V daném příkladu mají hodnoty −5 dB pro kabel a −0,5 dB pro konektory. Pokud tedy na stupnici atenuátoru čteme hodnotu −100 dB, na vstup přijímače přichází signál s úrovní pouze −106 dBm!
Vzhledem k tomu, že amplituda šumu se neustále mění, pro přesné měření citlivosti se vizuálně určí průměrná úroveň šumu. Dále se nastavením řízeného atenuátoru dosáhne úrovně signálu, která je dvojnásobkem průměrné úrovně šumu.
Měření v digitálních přijímačích
V radarech s digitálními přijímači lze měření citlivosti přijímače provést pomocí interní procedury prováděné v doby slepých pracovního cyklu radaru. Může to být například doba, během které se fázový posunovač fázované anténní mřížky přepíná pro změnu směru vyzařování/příjmu. Tato vnitřní procedura v podstatě odpovídá proceduře měření v analogovém přijímači.
Měření citlivosti přijímače lze provádět také pomocí speciálních laboratorních prostředků. Při tom se používají různé měřicí přístroje, které mohou napodobovat signály vysílače s požadovaným zpožděním. Napodobované signály se tedy zobrazují na indikátoru v požadované vzdálenosti (mimo rozsah činnosti dočasné automatické regulace zisku (STC).
U aktivních fázových antén musí být tento postup proveden na každém jednotlivém vysílacím/přijímacím modulu. To lze provést v laboratorních podmínkách při opravě nebo v provozních podmínkách v rámci zabudované testovací rutiny (BITE). Během tohoto měření je však třeba vzít v úvahu, že citlivost jednotlivého přijímače musí být podstatně horší než citlivost celého systému. Důvodem je to, že echo signály jsou všechny koherentně sčítány, ale šum je nekoherentní a proto se nemůže sčítat ve stejné míře.