Dopplerovské zostření svazku
Obrázek 1: Oblasti účinnosti Dopplerovského zostření svazku
Obrázek 1: Oblasti účinnosti Dopplerovského zostření svazku
Obrázek 1: Oblasti účinnosti Dopplerovského zostření svazku
Dopplerovské zostření svazku
Dopplerovské zostření svazku je metoda převodu naměřených radarových odrazů na obraz. Jde o postup ke zlepšení směrové charakteristiky antén palubních radarů. Při Dopplerovském zostření svazku se využívá Dopplerův jev k přiřazení informací ze směsi signálů během jedné periody vychylování k různým azimutálním úhlům.
Název je z historických důvodů dvojznačný. Již v roce 1951 označil jeho vynálezce Carl Wiley metodu SAR jako Dopplerovské zostření svazku. Později byl však tento název použit pro jinou metodu, při níž vychylovatelná palubní anténa vytváří radarový obraz na sektorovém indikátoru PPI ve směru letu. Wileyho metoda poté získala jiný název.[1]
U příďového radaru letadla musí být použity antény s omezenými geometrickými rozměry, které jsou často menší než půl metru. Ani při velmi vysokých pracovních frekvencích proto nelze dosáhnout více než poměrně malé směrovosti (šířka svazku při polovičním výkonu přibližně 4°). S takovou anténou je tedy v režimu skutečného svazku možné dosáhnout pouze velmi malého úhlového rozlišení.
Odrazné objekty vytvářejí v příďovém radaru Dopplerovu frekvenci v závislosti na radiální rychlosti. Čím dále se bod v oblasti zachycení radarové antény nachází od přímé letové dráhy letadla, tím kratší je jeho vektor radiální rychlosti, který je na obrázku vyznačen červeně, a tím nižší je Dopplerova frekvence echo signálu tohoto bodu. Je-li známa rychlost letadla, a tím i referenční hodnota Dopplerovy frekvence, lze z naměřené Dopplerovy frekvence echo signálu vypočítat odchylku azimutálního úhlu odrazného objektu.[2]
Pokud se tento výpočet provede pro každý pixel radarového obrazu, vznikne podstatně ostřejší obraz než bez použití této metody. V široké oblasti se obraz podobá obrazu, kterého by bylo možné dosáhnout radarovou anténou s mnohem větší směrovostí. Metoda však funguje pouze tam, kde vzniká měřitelný rozdíl Dopplerovy frekvence. Přímo ve směru letu a přibližně do 15° vlevo a vpravo od něj je metoda neúčinná a obraz nijak nezlepšuje. V oblasti účinného použití Dopplerovského zostření svazku lze azimutální rozlišení antény s šířkou svazku přibližně 4° zlepšit na hodnoty kolem 0,5°.
Metoda byla v roce 1970 použita v příďovém radaru AN/APG-66 společnosti Westinghouse a byly jí vybaveny první dodané verze stíhacího letounu F–16 společnosti General Dynamics.
Zdroje a odkazy:
- Merill I. Skolnik: Radar Handbook. 3. Aufl. Mcgraw-Hill Professional, New York NY 2008, ISBN 978-0-07-148547-0. Strany 17.2f
- P. Tait: ''Introduction to Radar Target Recognition'' IET, 2005, ISBN 9780863415012 (omezený náhled)