Anténa s posunutým fázovým středem
Obrázek 1: Princip činnosti DCPA: vlastní pohyb plošiny je kompenzován posunem fázového středu.
Anténa s posunutým fázovým středem
Anténa s posunutým fázovým středem (anglicky: Displaced phase centre antenna, DPCA) je jednou z metod přizpůsobení parametrů antény daným podmínkám jejího provozu a zajišťuje následné prostorové a časové zpracování radarových signálů. Tato metoda se používá ke zlepšení detekčních vlastností leteckých nebo kosmických radarů při detekci (výběru) pohyblivých cílů v podmínkách pasivního rušení. Poprvé byla vyvinuta společností General Electric na počátku 50. let 20. století, kde byla použita pro radary včasné výstrahy (anglicky: Airborne Early Warning, AEW). DPCA je metoda, jak čelit rozšíření spektra pasivního rušení způsobeného pohybem plošiny, na níž je namontována radarová anténa. Základní myšlenkou této metody je kompenzace translačního pohybu plošiny elektronickým posunem anténní apertury v opačném směru, než je tento pohyb.
V radaru pro detekci pohyblivých cílů se k rozlišení mezi cílovým echovým signálem a pasivním rušením používá fázový posun nosné frekvence odraženého signálu ve dvou (nebo více) sousedních periodách opakování pulzu. U leteckých radarových systémů (např. radar s bočním pohledem, SLAR) je tento přístup komplikován pohybem radarové plošiny, který způsobuje dopplerovský frekvenční posun signálů odražených od stacionárních objektů. Ke kompenzaci (ve větší či menší míře) vlivu tohoto negativního jevu lze použít metodu posunu fázového středu antény.
Uvažovaná metoda je hlavní metodou detekce pohyblivých cílů používanou v radarech s velkými fázovými anténními soustavami. Při realizaci metody DPCA v leteckých radarech s anténními soustavami je současně zapojena pouze část prvků soustavy. V jedné periodě snímání je tedy záření vyzařováno z prvků umístěných v přední (v průběhu pohybu plošiny) části pole a v další periodě z prvků umístěných v zadní části. Během doby rovnající se periodě opakování pulzu (stovky mikrosekund) se letadlo nesoucí takový radar pohybuje na malou vzdálenost (asi jeden metr). Pokud je rychlost posunu fázového středu antény a rychlost letu letadla přesně stejná, bude druhý impuls vyslán ve stejném bodě prostoru jako první. V tomto případě se Dopplerův jev neprojeví a spektrum signálů odražených od stacionárních objektů nebude obsahovat Dopplerovy frekvence. Za takových podmínek lze pasivní rušení kompenzovat meziobdobovým zpracováním přijatých signálů.
Nezbytnou podmínkou pro fungování metody DPCA je, aby opakovací frekvence impulsů a vzdálenost mezi fázovými středy částí antény na jedné straně a rychlost nosného letadla na straně druhé byly shodné. I relativně malé nepřesnosti při určování rychlosti letu letadla výrazně snižují účinnost metody. Ke kompenzaci negativního vlivu těchto chyb lze využít výhod digitálního formování paprsku. Tento přístup umožňuje korigovat malé posuny fázového středu antény způsobené chybami v měření rychlosti letu.