Měření časových postranních laloků
Obrázek 1: Signálový a spektrální analyzátor R&S®FSW
(S laskavým svolením společnosti Rohde & Schwarz)
Obrázek 1: Signálový a spektrální analyzátor R&S FSW
(S laskavým svolením společnosti Rohde & Schwarz)
Měření časových postranních laloků
Pokud je u radaru požadován velký dosah, ale používá se polovodičový vysílač, často se používá intrapulzní modulace. Tato metoda kombinuje výhody dobrého rozlišení v dálce a vysokého energetického obsahu vysílacího impulzu při současně relativně nízkém špičkovém výkonu. Odpovídající přizpůsobený filtr v přijímacím kanálu radaru komprimuje radarový echo signál v čase a zvyšuje amplitudu komprimovaného impulzu přibližně o poměr pulzní komprese. Pulzní komprese je druhem autokorelační funkce a kromě úzkého hlavního impulzu s vysokou špičkovou hodnotou v časové oblasti vytváří také časové postranní laloky (time sidelobes) na výstupu filtru pulzní komprese.
Výkonnost pulzní komprese je ovlivněna jak modulačním průběhem (waveform), tak kvalitou obvodového řešení a u digitální pulzní komprese také kvalitou softwaru. Proto je kontrolovatelné, opakovatelné a časově úsporné testovací prostředí klíčem k dosažení špičkového výkonu radaru. Taková měření však již nejsou účelná u radarů, které jsou již v provozu. Umožňují však vývojářům radarových systémů a radarovým inženýrům efektivně optimalizovat, ověřovat a testovat jejich modulační průběhy, speciální obvodové komponenty a celý systém, aby bylo možné zlepšit výkon radaru.
Pro tato měření lze použít signálový a spektrální analyzátor R&S®FSW (obrázek 1). Umožňuje měření a analýzu časových postranních laloků pro optimalizaci komprimovaných radarových signálů i hardwarových komponent a systémů radaru. Kromě toho lze snadno ověřovat také poruchy signálu, například záměrné zkreslení echo signálu. Pro měřicí uspořádání se radarový vysílač připojí přes vhodné útlumové články k VF vstupu R&S®FSW (maximální výkon: 30 dBm). Do analyzátoru se nahraje ideální modulační průběh v digitálním formátu I/Q a analyzátor pracuje jako filtr pulzní komprese. Tento ideální tvar signálu lze vytvořit synteticky nebo jej předem zaznamenat pomocí R&S®FSW a uložit na USB paměť jako referenční signál.
Skutečně změřený tvar vysílacího impulzu je křížově korelován s ideálním I&Q-waveform uloženým jako reference. U ideálně změřeného impulzu by byly oba tvary křivek totožné a vykazovaly by stejnou úzkou hlavní křivku. V praxi se však tvary křivek liší, například v důsledku nepřesností modulace, fázového šumu a odrazů způsobených nepřizpůsobením mezi jednotlivými stupni zpracování. Čím více se tvary křivek liší, tím méně účinný je poměr komprese. Postranní laloky se tím zvětšují, což zhoršuje výkon radarového systému. Mohou zakrývat menší cíle a být příčinou falešných poplachů.
Vývojáři radarových systémů mohou svůj návrh radaru zlepšovat pomocí automatizovaných a reprodukovatelných měření a výsledky ihned ověřovat.