Tranzistory
Obrázek 1: Různá konstrukční provedení tranzistorů
Obrázek 1: Různá konstrukční provedení tranzistorů
Když tým Bell Telephone Laboratories v roce 1948 vyvinul první tranzistor, okamžitě vznikl velký zájem o výzkum a vývoj této polovodičové technologie. Tranzistor, který byl zpočátku vnímán pouze jako technická kuriozita, se rychle stal součástkou mimořádného významu. Zpočátku byla pouze demonstrována teoretická možnost zesílení napětí pomocí polovodičového krystalu. Předtím byly zesilovací obvody známy pouze s elektronkami. Tranzistorová technika rychle ovládla trh. Ve většině případů byl tranzistor oproti elektronce výhodnější: byl mnohem menší a robustnější, nepotřeboval žhavicí napětí a místo obvyklého vysokého napětí vyžadoval pouze velmi malé provozní napětí. Vývoj tranzistorů umožnil vznik mikroelektroniky. Obrázek 1 ukazuje malý výběr různých konstrukčních provedení tranzistorů.
Jako první polovodičovou součástku jsme poznali dvoupólovou diodu. Další polovodičová součástka má nesrovnatelně širší možnosti použití. Má pouze o jeden vývod více než dioda, ale lze ji velmi dobře použít jako aktivní zesilovač. Polovodičové součástky, které mají tři nebo více vývodů, se nazývají tranzistory. Tento název je uměle vytvořené slovo a pochází z anglických slov Transfer a Resistor. Tento název byl zvolen proto, že nejlépe popisuje princip činnosti nové součástky: vstupní signál je přenášen z nízkoohmového vstupního obvodu do výstupního obvodu s vysokým odporem. Obecně je tranzistor polovodičová součástka, která vytváří zesilovací účinek řízením proudu nosičů náboje v polovodičovém krystalu.