Výstupy radarového přijímače
Radarový přijímač zesiluje slabý odražený signál a připravuje jej pro další zpracování signálů. Podle konstrukce přijímače mohou být na jeho výstupech k dispozici různé formy signálů. V zásadě se rozlišuje zpracování amplitudy signálu a zpracování, při kterém se navíc zachovává fázová informace přijímaného signálu.
U starších radarových zařízení byly pro tyto účely často použity oddělené signálové cesty. Amplitudový kanál poskytoval jednoduchý videosignál pro zobrazení odražených impulzů, zatímco koherentní kanál poskytoval informace potřebné pro dopplerovské vyhodnocování. Moderní radary obvykle převádějí přijímané signály do digitální podoby. Různé metody vyhodnocování tak mohou využívat tytéž digitalizované signály.
Amplitudový kanál
Obrázek 1: Jednoduchý detektor obálky
Obrázek 1: Jednoduchý detektor obálky
V nejjednodušším případě se zesílený mezifrekvenční signál usměrní pomocí amplitudového demodulátoru a následně se filtruje. Nosná složka mezifrekvenčního signálu se přitom odstraní, zatímco jeho časově proměnná amplituda zůstává zachována. Tento výstupní signál se v radarové technice nazývá videosignál. Označení pochází z klasické radarové techniky a neznamená, že jde o televizní signál.
Šířka pásma videosignálu závisí na délce impulzu, tvaru signálu a požadavcích následného zpracování. Může dosahovat několika megahertzů. Proto se v radarové technice nepoužívá označení nízkofrekvenční signál ve stejném smyslu jako u běžného rozhlasového přijímače. Princip detekce obálky však v zásadě odpovídá demodulaci amplitudově modulovaného rozhlasového signálu.
Videosignál obsahuje informace o amplitudě přijatých odražených impulzů. Z jejich časové polohy lze určit vzdálenost odrážejícího objektu. Amplituda může vypovídat o intenzitě odrazu, závisí však mimo jiné na vzdálenosti, směrové charakteristice antény, efektivní odrazné ploše cíle a zesílení přijímače. Skutečnou velikost cíle proto nelze určit přímo pouze z amplitudy odraženého signálu.
Významnou nevýhodou jednoduché detekce obálky je, že se ztrácí fázová informace mezifrekvenčního signálu. Pouze z takto získaného videosignálu již nelze provádět koherentní vyhodnocování Dopplerovy frekvence. Kromě požadovaných odrazů od cílů se ve výstupním signálu objevují také rušivé signály a odrazy od nepohyblivých objektů, označované jako nežádoucí odrazy (clutter).
U starších analogových přehledových radarů mohl být amplitudový kanál využíván jako doplňková zobrazovací cesta. Zobrazoval také odrazy, které by byly následným potlačením nepohyblivých cílů do značné míry odstraněny. Takové zobrazení bylo užitečné zejména v oblastech vzdáleností s nízkou úrovní nežádoucích odrazů.
Také u moderních radarů má vyhodnocování amplitudy signálu nadále význam. Může se využívat například
- k posouzení signálové a rušivé situace,
- k rozpoznávání meteorologických odrazů a dalších rozsáhlých oblastí odrazů,
- ke sledování úrovní signálů a činnosti přijímače a
- pro měřicí a kontrolní účely v systému BITE.
Tyto amplitudové informace však již nemusí být získávány samostatným analogovým demodulátorem. Lze je také vypočítat z digitalizovaných přijímaných signálů.
Koherentní kanál
Obrázek 2: Blokové schéma kvadraturní demodulace
Obrázek 2: Blokové schéma kvadraturní demodulace
Pro zjištění Dopplerovy frekvence musí být možné vyhodnocovat časové změny fáze přijímaných signálů. Přijímač k tomu potřebuje dostatečně stabilní fázovou referenci, vůči níž se určuje fáze přijatého odrazu. Mezifrekvenční signál je proto přiveden na fázově citlivý demodulátor.
Při dnes běžně používané kvadraturní demodulaci se mezifrekvenční signál směšuje se dvěma referenčními signály, jejichž fáze jsou vzájemně posunuty o 90°. Po dolní propusti vznikají dva signály v základním pásmu:
- složka I (In-phase), představující část signálu ve fázi s referencí, a
- složka Q (Quadrature), představující část signálu fázově posunutou vůči referenci o 90°.
Společně tyto dvě složky obsahují amplitudovou a fázovou informaci o přijatém odraženém signálu. Dohromady tvoří komplexní signál v základním pásmu. Na rozdíl od jednoduché detekce obálky se při tomto způsobu zpracování zachovává fázová informace nezbytná pro koherentní zpracování signálů.
Ze složek I a Q lze vypočítat amplitudu odraženého signálu. Současně je možné sledovat změny fáze mezi po sobě následujícími odraženými impulzy. U pohybujícího se cíle vznikají vlivem Dopplerova jevu charakteristické fázové změny, ze kterých lze získat informace o radiálním pohybu cíle.
Následné zpracování signálů využívá tyto informace například pro metody potlačení nepohyblivých cílů (MTI) nebo pro zpracování pomocí více Dopplerových filtrů (MTD). Tím lze lépe oddělit pohybující se cíle od odrazů nepohyblivých objektů. Úspěšnost tohoto rozlišení závisí mimo jiné na koherenci, opakovací frekvenci impulzů, době pozorování a konkrétních podmínkách rušení.
V moderních přehledových radarech se přijímané signály často digitalizují již na mezifrekvenční úrovni nebo po I/Q demodulaci. Podle architektury přijímače může být kvadraturní demodulace prováděna analogově nebo pomocí digitálního zpracování signálů. Z takto získaných dat lze odvodit amplitudové signály, dopplerovské informace i další měřené veličiny.
Koherentní kanál tedy nepředstavuje pouze dodatečný výstup pro zobrazování pohybujících se cílů. Zpracování se zachováním fázové informace tvoří důležitý základ moderního zpracování radarových signálů. Vlastní detekce cílů probíhá až v následujících stupních zpracování, které kombinují například potlačování rušení, prahové metody a společné vyhodnocování několika odražených impulzů.