www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radiolokační vysílače

Zesilovač se zkříženými poli (Amplitron)

Katoda
Vstup
vlnovodu
Výstup
vlnovodu
Anoda s lichým počtem
dutinových rezonátorů
Tlumicí
materiál

Obrázek 2: Kruhové dráhy vybraných elektronů v zesilovači se zkříženými poli

Katoda
Vstup
vlnovodu
Výstup
vlnovodu
Anoda s lichým počtem
dutinových rezonátorů
Tlumicí
materiál

Obrázek 2: Kruhové dráhy vybraných elektronů v zesilovači se zkříženými poli

Zesilovač se zkříženými poli (Amplitron)

Obrázek 1: Vodou chlazený Amplitron L–4756A v přepravní poloze

Obrázek 1: Vodou chlazený Amplitron L–4756A v přepravní poloze

Zesilovač se zkříženými poli (Amplitron) má podobnou konstrukci jako magnetron, ale na rozdíl od něj není samokmitajícím oscilátorem, nýbrž relativně širokopásmovým zesilovačem. Pro Amplitron se v literatuře používají také jiná označení, která někdy vyjadřují i rozdílné oblasti použití:

Stabilotron je oscilátorové zapojení tvořené zesilovačem se zkříženými poli s vnější kladnou zpětnou vazbou přes vysoce stabilní dutinový rezonátor.

Konstrukce zesilovače se zkříženými poli

Zesilovač se zkříženými poli, často označovaný jako Amplitron, patří stejně jako magnetron do skupiny tranzitních elektronek, ve kterých elektronový proud interaguje s elektromagnetickou vlnou šířící se podél zpomalovacího vedení. Stejně jako magnetron se Amplitron skládá z katody, soustředně uspořádaného anodového bloku se zpomalovacím systémem tvořeným několika dutinovými rezonátory a z magnetického systému. Zesilovač se zkříženými poli je velmi účinná zesilovací elektronka a je rovněž navržen pro velmi vysoké výkony. Na rozdíl od magnetronu však zesilovač se zkříženými poli není samokmitajícím oscilátorem, nýbrž relativně širokopásmovým zesilovačem. Podstatný rozdíl mezi magnetronem a zesilovačem se zkříženými poli spočívá v tom, že zesilovač se zkříženými poli nemá uzavřený zpomalovací systém pouze s jedním výstupem, ale má jak vstup, tak výstup, zpomalovací systém je přerušen a zesilovač se zkříženými poli musí mít na anodě bezpodmínečně lichý počet rezonátorů.

Elektron je
dodatečně
urychlován
Elektron je
zápornějším
napětím
zpomalován

Obrázek 3: Vstupní signál vybudí první rezonátor ke kmitání.

Elektron je
dodatečně
urychlován
Elektron je
zápornějším
napětím
zpomalován

Obrázek 3: Vstupní signál vybudí první rezonátor ke kmitání.

Princip činnosti zesilovače se zkříženými poli

Mezi silně záporně nabitou oxidovou katodou a vnitřním povrchem rezonančních prvků na anodě, která je obvykle na potenciálu země, vzniká silné elektrické pole, které urychluje elektrony vystupující z katody směrem k anodě. Kolmo k němu působí magnetické pole silného permanentního nebo elektromagnetu, odtud pochází označení „zkřížená pole“. Při nepřítomnosti vstupního kmitání způsobuje toto magnetické pole, že se elektrony pohybují k anodě po rovnoměrných kruhových drahách (viz obrázek 2). (V praxi by se však právě tento stav, kdy při plném anodovém napětí není přítomen vstupní signál, měl pokud možno vyloučit, protože elektronka jinak vytváří velmi silný šum.)

Je-li nyní vstupním vlnovodem přivedeno vysokofrekvenční kmitání do prvního dutinového rezonátoru (viz obrázek 3), vznikne na jeho dělicích stěnách dodatečné elektrické pole, které se superponuje na stejnosměrné anodové napětí. Zesilovaný vysokofrekvenční signál má tak vysoký kmitočet, že elektrony jsou příliš pomalé, aby během jedné periody kmitu dosáhly anody. Dodatečné kladné napětí, které se lokálně objevuje na dělicích stěnách, některé elektrony ještě více urychlí, zatímco opačný zápornější potenciál jiné elektrony mírně zpomalí. Rychlejší elektrony dohánějí pomalejší elektrony a seskupují se do maxim prostorového náboje („elektronových shluků“). Pod vlivem radiálního elektrického pole mezi katodou a anodou, na které je superponováno vysokofrekvenční napětí, a kolmo působícího magnetického pole se elektrony nyní pohybují po epicykloidních drahách. Rychlost těchto elektronových shluků je při průchodu kolem dutinových rezonátorů o něco vyšší než rychlost šíření vstupního kmitání, které postupuje od rezonátoru k rezonátoru. Tím jsou tyto shluky jako celek zpomalovány a předávají svou energii kmitání v soustavě rezonátorů. Toto kmitání se tím zesiluje.

Konstrukce zesilovače se zkříženými poli

Zesilovač se zkříženými poli, často označovaný jako Amplitron, patří stejně jako magnetron do skupiny tranzitních elektronek, ve kterých elektronový proud interaguje s elektromagnetickou vlnou šířící se podél zpomalovacího vedení. Stejně jako magnetron se Amplitron skládá z katody, soustředně uspořádaného anodového bloku se zpomalovacím systémem tvořeným několika dutinovými rezonátory a z magnetického systému. Zesilovač se zkříženými poli je velmi účinná zesilovací elektronka a je rovněž navržen pro velmi vysoké výkony. Na rozdíl od magnetronu však zesilovač se zkříženými poli není samokmitajícím oscilátorem, nýbrž relativně širokopásmovým zesilovačem. Podstatný rozdíl mezi magnetronem a zesilovačem se zkříženými poli spočívá v tom, že zesilovač se zkříženými poli nemá uzavřený zpomalovací systém pouze s jedním výstupem, ale má jak vstup, tak výstup, zpomalovací systém je přerušen a zesilovač se zkříženými poli musí mít na anodě bezpodmínečně lichý počet rezonátorů.

Elektron je
dodatečně
urychlován
Elektron je
zápornějším
napětím
zpomalován

Obrázek 3: Vstupní signál vybudí první rezonátor ke kmitání.

Elektron je
dodatečně
urychlován
Elektron je
zápornějším
napětím
zpomalován

Obrázek 3: Vstupní signál vybudí první rezonátor ke kmitání.

Princip činnosti zesilovače se zkříženými poli

Mezi silně záporně nabitou oxidovou katodou a vnitřním povrchem rezonančních prvků na anodě, která je obvykle na potenciálu země, vzniká silné elektrické pole, které urychluje elektrony vystupující z katody směrem k anodě. Kolmo k němu působí magnetické pole silného permanentního nebo elektromagnetu, odtud pochází označení „zkřížená pole“. Při nepřítomnosti vstupního kmitání způsobuje toto magnetické pole, že se elektrony pohybují k anodě po rovnoměrných kruhových drahách (viz obrázek 2). (V praxi by se však právě tento stav, kdy při plném anodovém napětí není přítomen vstupní signál, měl pokud možno vyloučit, protože elektronka jinak vytváří velmi silný šum.)

Je-li nyní vstupním vlnovodem přivedeno vysokofrekvenční kmitání do prvního dutinového rezonátoru (viz obrázek 3), vznikne na jeho dělicích stěnách dodatečné elektrické pole, které se superponuje na stejnosměrné anodové napětí. Zesilovaný vysokofrekvenční signál má tak vysoký kmitočet, že elektrony jsou příliš pomalé, aby během jedné periody kmitu dosáhly anody. Dodatečné kladné napětí, které se lokálně objevuje na dělicích stěnách, některé elektrony ještě více urychlí, zatímco opačný zápornější potenciál jiné elektrony mírně zpomalí. Rychlejší elektrony dohánějí pomalejší elektrony a seskupují se do maxim prostorového náboje („elektronových shluků“). Pod vlivem radiálního elektrického pole mezi katodou a anodou, na které je superponováno vysokofrekvenční napětí, a kolmo působícího magnetického pole se elektrony nyní pohybují po epicykloidních drahách. Rychlost těchto elektronových shluků je při průchodu kolem dutinových rezonátorů o něco vyšší než rychlost šíření vstupního kmitání, které postupuje od rezonátoru k rezonátoru. Tím jsou tyto shluky jako celek zpomalovány a předávají svou energii kmitání v soustavě rezonátorů. Toto kmitání se tím zesiluje.

Obrázek 4: Interakce mezi dutinovým rezonátorem a maximy prostorového náboje

Obrázek 4: Interakce mezi dutinovým rezonátorem a maximy prostorového náboje

Obrázek 5: Maxima prostorového náboje jako neúplné „paprskové kolo“ v interakčním prostoru zesilovače se zkříženými poli

Obrázek 5: Maxima prostorového náboje jako neúplné „paprskové kolo“ v interakčním prostoru zesilovače se zkříženými poli

Podobně jako v magnetronu vznikají tato maxima prostorového náboje ve formě rotujícího „paprskového kola“ (viz obrázek 4), které však při otáčení nemůže vytvořit úplný kruh. Krátce před posledním dutinovým rezonátorem dosáhnou elektrony anody a předají svou energii vysokofrekvenčnímu kmitání. Zde je lze měřit jako stejnosměrný anodový proud elektronky. V důsledku lichého počtu rezonátorů by části energie, které nebyly vyvedeny na výstup, nyní na vstupu způsobily zápornou zpětnou vazbu. Aby se tomu zabránilo, je do jediného rezonátoru mezi vstupem a výstupem elektronky (na obrázku zcela dole) vložen blok tlumicího materiálu obsahujícího grafit.

Šířka pásma zesilovače se zkříženými poli závisí na konstrukci dutinových rezonátorů a činí přibližně ±5 % středního kmitočtu. Výstupní výkon může dosahovat několika megawattů impulzního výkonu a několika desítek kilowattů středního výkonu. Aby se zabránilo nežádoucím pracovním módům, je stejně jako u magnetronu požadovaný mód vynucen pomocí zkratovacích kroužků, které však nejsou souvislé, protože nesmějí přímo zkratovat vstup a výstup.

Použití zesilovače se zkříženými poli

Díky svým zvláštním vlastnostem z hlediska šířky pásma, vysoké účinnosti a možnosti zesilovat vysoké výkony našel zesilovač se zkříženými poli široké uplatnění v radarové i komunikační technice. Používá se téměř výhradně jako výkonný koncový stupeň vysílače. Tento stupeň může být tvořen několika elektronkami zapojenými sériově za sebou. Požadavky na linearitu v rámci šířky pásma jsou velmi vysoké, aby nedocházelo ke zkreslení tvaru vysílaného signálu. Zesilovače se zkříženými poli mají relativně malý maximální zisk 3 až 20 dB. Kvůli jejich vyššímu zesílení se proto obvykle používají elektronky s postupnou vlnou jako předzesilovače. Výhodou zesilovačů se zkříženými poli je, že při nepřítomnosti anodového napětí prochází vstupní signál na výstup jen s malým útlumem. Toho se využívá při konstrukci redundantních řešení pro zvýšení provozní spolehlivosti i ke snížení maximálního vysílacího výkonu podle konkrétního úkolu, aniž by bylo nutné používat zvláštní obtoková vedení.

V současnosti jsou však i polovodičové vysílače schopny, i když ne dosáhnout uvedeného impulzního výkonu, dosáhnout alespoň středního výkonu zesilovače se zkříženými poli. S trendem používání modernějších multifunkčních radarů s aktivní anténou a digitálním tvarováním svazku jsou zesilovače se zkříženými poli jako koncové stupně vysílačů postupně vytlačovány.
 

Poznámka: William C. Brown ze společnosti Raytheon nazval svůj vynález „Amplitron“. Tento název je nyní ochrannou známkou společnosti Raytheon pro její řady zesilovačů se zkříženými poli.