AN/APG-3
Popis radarové soupravy, takticko-technické charakteristiky
Obrázek 1: Nákres radaru AGL (Airborne Gun Layer) instalovaného v ocasní střelecké věži velkého bombardéru
Obrázek 1: Nákres radaru AGL (Airborne Gun Layer) instalovaného v ocasní střelecké věži velkého bombardéru
Hersteller:General Electric
| Hlavní parametry radaru | |
|---|---|
| Frekvenční pásmo: | pásmo X |
| Doba opakování impulsu (PRT): | |
| Pulzní opakovací frekvence (PRF): | |
| Šířka vysílacího impulsu (τ): | 0,5 µs |
| Doba příjmu: | |
| Doba slepá: | |
| Impulsní výkon: | |
| Průměrný výkon: | |
| Přístrojový dosah radaru: | 8 000 yards (≙ 7,3 km) |
| Rozlišení rozsahu: | |
| Přesnost měření rozsahu: | ± 11 m; ± 0,25° |
| Šířka paprsku: | |
| Počet zásahů cíle: | |
| Otáčky antény: | |
| MTBCF: | |
| MTTR: | |
AN/APG-3
AN/APG-3 pracoval v pásmu X jako směrový radar pro zadní kanóny letounů Boeing B-29 „Superfortress“ a Convair B-36B „Peacemaker“. Radar AN/APG-3 v zadní části letounu byl schopen zobrazit na zaměřovacím stanovišti v kabině dosah cíle, úhel stranového sklonu, úhel elevace a úhlovou rychlost vzhledem k bombardéru.
AN/APG-3 vážil méně než 300 liber (≙ 136 kg) a měl symetrickou parabolickou anténu o průměru pouhých 12 palců (≙ 30,5 cm).
Práce na systému AN/APG-3 byly zahájeny koncem roku 1943 a v létě 1944 byl systém testován na zemi. Byl vyvinut indikátor, který kombinoval optický a radarový zaměřovač do dvojitého zaměřovače. Tato upravená zařízení byla později přejmenována na AN/APG-33.
Zdroj:
- ‘Analysis of the automatic carrier controlled Approach System’, NRL-Report 3687, Washington D.C. May 25, 1950, p. 4