Elektromotorický zesilovač
Obrázek 1: Ruský EMV „ЭМУ-50“ s 3000 otáčkami za minutu a maximálním výstupním výkonem 4 kW
Elektromotorický zesilovač
Elektromotorický zesilovač (EMV) je výkonový zesilovač, tvořený kombinací třífázového elektromotoru a upraveného generátoru střídavého proudu. Pomocí elektromotorického zesilovače bylo možné na dálku elektricky ovládat velká zatížení. Výstupní výkon elektromotorického zesilovače může dosahovat několika desítek kilowattů při výkonovém zesílení od 104 do 105. [1]
Elektromotorický zesilovač vyvinul elektrotechnický inženýr Ernst Alexanderson[2] během druhé světové války pod názvem Amplidyne (ochranná známka společnosti General Electric).
Elektromotorický zesilovač pracuje jako řízený měnič. Výkonný pohonný motor provedený jako třífázový synchronní stroj je pevně spojen s upraveným generátorem střídavého proudu. Motor se otáčí konstantní rychlostí. Generátor je vybaven buzením magnetického pole řízeným stejnosměrným napětím. Je-li budicí napětí magnetického pole generátoru nulové, nevzniká na výstupu generátoru žádné napětí, přestože se motor otáčí plnými otáčkami. Již několik wattů výkonu pro budicí pole umožní generátoru vytvořit výstupní napětí určené pro velké proudové zatížení. Jako zátěž obvykle slouží výkonný elektromotor.
Elektromotorické zesilovače byly během druhé světové války používány k řízení dělostřeleckých zbraní; v poválečném období také v naváděcích systémech velkých radarových antén. Takový elektromotorický zesilovač pro menší anténu sekundárního radaru (například NRS-12 pro P-12 ) vážil přibližně 50 kg; u naváděcího systému výškoměrného radaru PRW-13 vážila tato sestava několik tun. Aby bylo možné zajistit vysoké rozběhové proudy zátěže (pohonného motoru radarové antény) a zabránit překmitům, lze použít také zpětnou vazbu pomocí tachogenerátoru.
S dostupností polovodičových součástek, které rovněž dokážou spínat výkony v řádu několika kilowattů, ztratily elektromotorické zesilovače svůj význam. Navíc již není nutná synchronizace antén několika radarových zařízení, protože jejich primární radarové informace jsou v počítači korelovány. Na obrazovkách se stále častěji zobrazují pouze sekundární informace, jako jsou ploty a stopy, které již nejsou k dispozici v reálném čase.
Zdroje:
- E. F. W. Alexanderson, M. A. Edwards, K. K. Bowman: Dynamoelectric Amplifier for Power Control. In: Transactions of the American Institute of Electrical Engineers. Band 59, Nr. 12, 1940, S. 937–939
- Patent Nr. US-2 236 984 vom 01.April 1941