Polarimetrický radar
« Polarimetrický radar »
Obrázek 1: Schematické znázornění principu měření polarimetrického radaru
Obrázek 1: Schematické znázornění principu měření polarimetrického radaru
Obrázek 1: Schematické znázornění principu měření polarimetrického radaru
Obrázek 2: Padající dešťová kapka vytlačuje okolní vzduch. Po jejích stranách se proudnice zhušťují a vzniká tahová síla podobná vztlaku na křídle letadla. Tato síla kapku roztahuje. Čím větší je kapka, tím silnější je zhuštění proudnic a tím větší je působící síla.
Obrázek 2: Padající dešťová kapka vytlačuje okolní vzduch. Po jejích stranách se proudnice zhušťují a vzniká tahová síla podobná vztlaku na křídle letadla. Tato síla kapku roztahuje. Čím větší je kapka, tím silnější je zhuštění proudnic a tím větší je působící síla.
Polarimetrický radar
Použití dvou různých polarizací umožňuje rozlišovat kroupy od dešťových kapek. Radar vysílá a přijímá lineárně polarizované vysokofrekvenční signály a rychle přepíná mezi horizontální a vertikální polarizací, buď střídavě mezi jednotlivými vysílacími impulzy, nebo mezi skupinami impulzů. Moderní polarimetrické radary zpravidla vysílají v obou polarizacích současně.
Blokové schéma polarimetrického radaru
V tomto příkladu polarimetrického radaru se vysílací výkon rozdělí pomocí −3dB vazebního členu na dvě stejné části, které jsou s rozdílnou polarizací současně vyzařovány prostřednictvím dvoupolarizačního trychtýřového zářiče.
Obrázek 3: Blokové schéma polarimetrického radaru
Obrázek 3: Blokové schéma polarimetrického radaru
Obrázek 3: Blokové schéma polarimetrického radaru
(interaktivní obrázek)
Pomocí přepínače lze pro měření odrazivosti vysílat také pouze v jedné polarizaci, ovšem s dvojnásobným výkonem. I v takovém případě se odražené signály přijímají v obou polarizacích a oba jsou vyhodnocovány signálovým procesorem.
Je to užitečné, protože při průchodu dešťovou oblastí a následném odrazu se může změnit i orientace polarizace elektromagnetické vlny. Tato změna poskytuje další informace o velikosti a tvaru hydrometeorů.
Popis bloků v blokovém schématu
Režimy duální polarizace
Vysílání a příjem signálů s různou polarizací mohou probíhat současně, nebo střídavě od jedné periody opakování impulzů ke druhé. Záleží na tom, zda lze vysílací výkon rozdělit do dvou kanálů a zda jsou k dispozici dva nezávislé přijímací kanály. Obecně jsou možné čtyři provozní režimy duální polarizace:
- současné vysílání i příjem (Simultaneous Transmit Simultaneous Receive, STSR);
- současné vysílání a střídavý příjem (Simultaneous Transmit Alternating Receive);
- střídavé vysílání a současný příjem (Alternating Transmit Simultaneous Receive, ATSR);
- střídavé vysílání i příjem (Alternating Transmit Alternating Receive, ATAR).
V praxi převládl současný provoz vysílání a příjmu, protože technické požadavky (dvojnásobný vysílací výkon pro zachování energetického dosahu a dva nezávislé přijímače) lze poměrně snadno splnit. Výhodou je také úspora času při současném zpracování obou signálů. Pro tento způsob provozu se používá rovněž označení:
- Simultaneous Transmit And Receive (STAR)
Střídavé využívání různých polarizací vyžaduje delší dobu měření, a proto se dnes používá méně často. Někteří výrobci používají obchodní označení Quad-Pol pro radar, který podporuje všechny čtyři režimy duální polarizace.
Obrázek 4: Čím větší jsou dešťové kapky, tím více je jejich tvar zploštělý
Polarimetrické radarové produkty
Grafická zobrazení výsledků měření se označují jako radarové produkty.
Diferenciální odrazivost (ZDR)
Z horizontálně a vertikálně polarizovaných odražených signálů se určují odrazivosti ZH a ZV. Z jejich poměru se vypočítá diferenciální odrazivost ZDR. Při středně silném až silném dešti jsou kapky větší a při volném pádu se zplošťují do tvaru zploštělých sféroidů. Proto je odražený signál při horizontální polarizaci silnější.
Dielektrický faktor rozhodující pro radarový odraz od pevného ledu dosahuje přibližně jen 20 % hodnoty pro vodu. Tvar částic má proto u suchých krup menší vliv na odrazivost než u kapalných dešťových kapek. Kroupy při pádu nepravidelně rotují a hodnota ZDR se tak často pohybuje blízko nuly. Vysoká horizontální odrazivost ZH spolu s malou hodnotou ZDR tedy může naznačovat výskyt krup. Mohou se vyskytnout i záporné hodnoty ZDR (v decibelech), samy o sobě však nejsou jednoznačným důkazem krupobití.
Polarimetrický radar umožňuje odhadovat velikost dešťových kapek. Větší kapky se při pádu zplošťují více než malé, a tím se mění poměr odražených signálů obou polarizací. Společně s naměřenou odrazivostí poskytuje ZDR informace o rozdělení velikostí kapek. Velikost každé jednotlivé kapky však z těchto údajů nelze přímo určit.
Lineární depolarizační poměr (LDR)
Při vysílání horizontálně polarizovaného signálu zůstává přijímač vertikálně polarizovaného kanálu zapnutý a přijímá tu část původně horizontálně polarizované vlny, která byla při odrazu převedena do vertikální roviny (depolarizována). Logaritmický poměr odrazivosti při horizontálním vysílání a vertikálním příjmu k odrazivosti při horizontálním vysílání i příjmu se nazývá lineární depolarizační poměr (LDR).
U kulových částic se hodnota LDR teoreticky blíží –∞, v praxi však dosahuje nejvýše přibližně – 40 dB.
Žádný mně známý polarimetrický radar zatím neumí přímo změřit velikost jednotlivých krup. Na základě diferenciální odrazivosti ZDR a měřitelných fázových rozdílů mezi horizontálně a vertikálně polarizovanými přijímanými signály dokáže rozpoznat výskyt krup. Porovnáním odrazivostí naměřených právě tímto radarem s předchozími zkušenostmi o skutečně spadlých druzích a množství srážek lze poměrně spolehlivě odhadovat množství srážek a usuzovat, že určité hodnoty ZDR odpovídají krupobití. Radar však přímo nerozliší, zda jde o mnoho malých, nebo několik velkých krup.
Diferenciální fáze (φDP)
Diferenciální fázový posuv, zkráceně diferenciální fáze φDP, udává rozdíl fázových změn horizontálně a vertikálně polarizovaných radarových signálů na cestě k cíli a zpět. Je definován takto:
(2)
Při průchodu horizontálně a vertikálně polarizovaných radarových vln oblastí srážek se jednotlivé složky podle tvaru a orientace hydrometeorů různě zpožďují. Na cestě k cíli a zpět tak mezi oběma odraženými signály vzniká dodatečný fázový rozdíl. Diferenciální fáze φDP proto poskytuje informace o vlastnostech srážkových částic.
Také kolísání diferenciální fáze φDP může pomoci rozlišovat meteorologické odrazy od rušivých odrazů. Velké místní odchylky však samy o sobě nejsou spolehlivým důkazem bodových cílů.
Specifická diferenciální fáze (KDP)
Diferenciální fáze φDP narůstá podél radiálního směru vlivem rozdílných fázových změn na celé dráze šíření. Proto se vypočítává specifická diferenciální fáze KDP. Popisuje změnu veličiny φDP na jednotku vzdálenosti a lze ji vyjádřit jako gradient diferenciální fáze:
(3)
Stejně jako ZDR závisí také KDP na velikosti, tvaru a orientaci částic hydrometeorů. Jde tedy o další užitečnou veličinu pro rozlišování dešťových kapek, krup a zmrzlých srážkových krupiček.
Kopolární křížová korelace zpětného rozptylu (ρHV)
Kopolární křížová korelace zpětného rozptylu ρHV je statistická korelace mezi horizontálně a vertikálně polarizovanými odraženými signály. Vyjadřuje jejich vzájemnou podobnost a může být dobrým ukazatelem oblastí, kde se vyskytuje směs různých druhů srážek, například deště a sněhu.
Pro výpočet se používají střední hodnoty rozptylových amplitud
(SHH, SVV)
naměřené v daném impulzním objemu během dvou nebo více period opakování impulzů.
Veličina ρHV se vypočítá následovně:
(4)
(Zápis S*HH označuje komplexně sdružený signál.)