Provoz s anténní diverzitou
Provoz s anténní diverzitou
Provoz s anténní diverzitou je speciální metoda, při níž se pro jeden odpovídač používají dvě antény umístěné na horní a spodní straně letadla, aby se zabránilo stínění způsobenému trupem (nebo konstrukcí) letadla. Tato technologie je podle svého vývojáře známá také jako Hartlobe System.[1]
Pokud by byly obě antény jednoduše zapojeny paralelně, mohlo by dojít k tomu, že vlivem rozdílných dob šíření vznikne příjem v protifázi a signál se zruší v důsledku destruktivní interference, což by zabránilo vyslání odpovědi. Letadlo by pak mohlo být mylně identifikováno jako nepřátelské a napadeno. Antény by proto bylo možné přepínat k odpovídači pouze střídavě. Tím se sice zajistí všesměrový příjem, ale pravděpodobnost detekce klesne na polovinu.
Toto dilema řeší odpovídač s anténní diverzitou. Obě antény zde mají nezávislé vysílací/přijímací přepínače (duplexery) i přijímače. Teprve na úrovni videosignálu rozhodne komparátor, která anténa přijala silnější signál. Právě tato anténa měla zjevně lepší podmínky šíření směrem k dotazovacímu zařízení, a proto se použije také pro vyslání odpovědi.
Zdroj:
- Gerald E. Hart, et al, “The Hartlobe Airborne Dual Antenna System for IFF, Part 1 - Mark X (SIF) System”, NRL Report 6401, Naval Research Lab., Washington, D. C., 18 Oct. 1966 (Unclassified).