Tipy a upozornění pro stavbu vlastního radaru
Na fórech a blozích se někdy objevuje otázka, na co je třeba při stavbě vlastního radaru dávat pozor. Často se přitom zmiňují dobrodružné konstrukce se satelitní parabolou a magnetronem z mikrovlnné trouby, které však nemají prakticky žádnou šanci správně fungovat.
Postavit si vlastní radar, který lze dokonce legálně provozovat, je však jednodušší, než by se mohlo zdát.
Obecně ale platí: Nepoužívejte magnetrony z mikrovlnných trub!
Z bezpečnostních důvodů je vhodné omezit se na polovodičové moduly,
protože jejich relativně nízké provozní napětí představuje výrazně menší riziko.
Často kladené otázky
Jaký vysílací výkon je potřebný pro dosažení dosahu přibližně 2 až 3 kilometrů?
Pro dosah radaru platí dvě podmínky. První je časová podmínka, která musí zajistit dostatečnou dobu příjmu vzhledem k potřebné době šíření elektromagnetických vln. Druhou je energetická podmínka, podle níž musí být výkonová bilance vysílače dostatečná pro pokrytí ztrát při cestě k cíli, při odrazu a při zpětné cestě, aby na přijímači zůstal vyhodnotitelný echo signál.
Pokud zvolíte impulsní radar, musí podle radarové rovnice činit impulsní výkon pro tuto vzdálenost hrubým odhadem přibližně 5 až maximálně 10 W a opakovací frekvence impulsů by měla mít hodnotu přibližně 1 až maximálně 10 kHz, což je pro jednoznačné měření v tomto rozsahu více než dostatečné.
Pokud zvolíte FMCW radar, postačuje vysílací výkon 10 až 30 mW. Místo opakovací frekvence impulsů zde podobnou funkci plní délka burstu (tedy délka jednoho měřicího cyklu, respektive doba lineárního nárůstu frekvence). Protože se tato doba obvykle pohybuje v řádu milisekund, nelze očekávat nejednoznačná měření vzdálenosti.
Důvodem, proč zde FMCW radar dosáhne s menším výkonem většího dosahu než impulsní radar, je skutečnost, že pro dosah není rozhodující pouze impulsní výkon, ale především energetický obsah vysílaných impulsů. Proto lze smysluplně porovnávat především střední výkon impulsního radaru s výkonem FMCW radaru.
Jaké frekvence mohu použít pro vlastní radar?
Existuje několik povolených frekvenčních pásem určených speciálně pro měřicí techniku (a radar je měřicí zařízení). Známá je především frekvence 24,125 GHz v pásmu K, pro kterou se již nabízí velké množství radarových modulů pro amatérské účely. Tato frekvenční povolení německého Spolkového síťového úřadu jsou obecně omezena také maximálním vysílacím výkonem.
Povoleny jsou také projekty, jako je UWB radar, který vysílá pouze několik extrémně krátkých impulsů, jež lze ve větší vzdálenosti jen obtížně odlišit od přirozeného šumu prostředí. Protože německý Spolkový síťový úřad takové dodatečné vyzařování šumových impulsů prakticky ani nemůže změřit, nemůže ani tvrdit, že někde způsobují rušení. Proto byly UWB radary s omezeným impulsním výkonem obecně povoleny předpisem.
UWB radar však nelze doporučit amatérovi s malými zkušenostmi ve vysokofrekvenční technice. Rychlejšího a spolehlivějšího výsledku lze dosáhnout s běžně prodávanými FMCW radarovými moduly. Ty již obsahují vysílač, přijímač i anténní zářiče a je třeba je pouze doplnit nízkofrekvenčními obvody. Pozor však! Mnoho velmi levných modulů je vhodných pouze jako CW radar a nelze je modulovat. Proto s nimi zpravidla nelze měřit vzdálenost. Jako praktické pravidlo lze říci: pokud má radarový modul pouze tři připojovací piny, určitě není vhodný pro FMCW radar.
Mohu jako anténu radarového modulu použít starou satelitní parabolu?
Obecně ano. Protože jsou satelitní paraboly navrženy pro frekvence až přibližně 13 GHz, jsou teoreticky v oblasti 24 GHz výrazně účinnější než při provozu v satelitním přijímacím systému. Je však nutné dbát na to, aby reflektor nebyl deformovaný, jinak se tento zisk opět ztratí. Pokus upravit reflektor úhlovou bruskou do „radarového“ tvaru tedy fungovat nebude.
Při zaměřování je také třeba vzít v úvahu, že tyto paraboly jsou původně určeny pro příjem signálu z úhlu přibližně 27°…30° shora. Pro vodorovné vyzařování radaru je proto nutné parabolu naklonit dopředu přibližně o tento úhel.
Starý LNB s průměrem krčku 40 mm lze jednoduše rozebrat a jednoduchý radarový modul se dvěma patch anténami umístit do jeho pouzdra za trychtýřový zářič tak, aby patch antény ležely přibližně uprostřed kruhové části vlnovodu. Toto řešení není příliš účinné, protože obě patch antény se musí dělit o střed a ani jedna z nich proto neleží přesně uprostřed. Výhodou této konstrukce však je, že původní pouzdro LNB poskytuje dobré mechanické uchycení přesně na správném místě a současně chrání proti odstřikující vodě.
Problematická však může být právní stránka takové konstrukce. I poměrně malá satelitní parabola o průměru pouze 60 cm má zisk antény až 36 dB, tedy přibližně 4000násobek. Součet všech ztrát nemusí za určitých okolností stačit k tomu, aby byla bezpečně dodržena maximální přípustná hodnota EIRP stanovená německým Spolkovým síťovým úřadem. EIRP (Effective Isotropic Radiated Power) je vysílací výkon násobený ziskem antény. I zde však existuje možné řešení: pokud by taková situace nastala, lze do pouzdra LNB přímo před skupinu vysílacích antén vložit malý kousek pěnového polystyrenu, jehož malé tlumení je pro tento účel zcela dostatečné.
Jaké je radiační zatížení tohoto radaru a lze očekávat zdravotní rizika?
Vysílací výkon běžně prodávaných radarových modulů se pohybuje pouze v řádu několika miliwattů.[1] (Viz technické údaje na http://www.viasat.com/files/assets/web/datasheets/24GHz_RADAR_chip_103_web.pdf) I při použití anténního reflektoru se ziskem 36 dB lze efektivní výkon přibližně 1 až maximálně 4 W očekávat pouze v hlavním směru vyzařování. (V Německu je přípustná mezní hodnota 50 W na metr čtvereční.) Tento výpočet je však vzdálený reálným podmínkám, protože ve vzdálenosti jednoho až dvou metrů radar vůbec neozáří plochu jednoho metru čtverečního, jelikož anténní diagram je mnohem užší.
Po vzdálenosti přibližně dvou metrů jsou ztráty způsobené rozbíhavostí svazku (viz: útlum ve volném prostoru) opět natolik velké, že radiační zatížení klesá s druhou mocninou vzdálenosti. V nejnepříznivějším případě má tento radar ve vzdálenosti jednoho metru přímo v hlavním směru vyzařování (a výrazně blíže se k němu prakticky ani nelze dostat) radiační zatížení srovnatelné s mobilním telefonem přiloženým přímo k uchu. Při stání vedle radarového zařízení, tedy mimo hlavní směr vyzařování, lze jeho radiační zatížení považovat za zanedbatelné.