Radar pro navádění stíhacích letounů
Obrázek 1: Za studené války byl P-37 „Bar Lock“ často používán jako radar pro navádění stíhacích letounů.
Obrázek 1: Za studené války byl P-37 „Bar Lock“ často používán jako radar pro navádění stíhacích letounů.
Radar pro navádění stíhacích letounů
Radar pro navádění stíhacích letounů je vojenský radarový systém, který byl v minulosti často používán k řízení a koordinaci přepadových stíhačů. Sloužil k vyhledávání nepřátelských letadel, určování jejich polohy, výšky a rychlosti a k předávání těchto informací přepadovým stíhačům, aby mohli být cíleně naváděni k cíli. Radar přitom plnil úlohu „pozemního řídicího stanoviště“, které pilotovi udělovalo přesné povely k vedení letu, dokud pilot sám nedokázal cíl zachytit a napadnout.
Jedním z prvních radarů pro navádění stíhacích letounů byl FuMG 404 „Jagdschloß“ za druhé světové války, který dokázal cíleně navádět stíhací jednotky proti svazům spojeneckých bombardérů. Na opačné straně plnil obdobnou úlohu systém Chain Home Low, který chránil britské území před útoky pomocí V1 a V2. V moderním vedení boje již taková specializace radarů není nutná. Existuje souvislý systém vzdušného průzkumu a služba radarového řízení přebírá sledování vzdušného prostoru a řízení obrany proti vzdušným útokům podle situace buď pomocí přepadových stíhačů, nebo jiných zbraňových systémů.
Požadavky
Obecně mohl být jako radar pro navádění stíhacích letounů použit každý přehledový radar. Hlavním technickým požadavkem bylo, aby měl radar odpovídající maximální dosah, a poskytl tak dostatek času pro vyhlášení poplachu, vzlet přepadových stíhačů a jejich následné navedení k cíli. Radar měl mít také dobrou rozlišovací schopnost, aby bylo možné vlastní stíhače a nepřátelská letadla zobrazovat odděleně. Se zvyšující se rychlostí stíhacích letounů bylo nutné zajistit také dostatečnou rychlost obnovování dat, což znamenalo, že se radar měl otáčet co nejvyšší možnou rychlostí. Zde však časová bilance radaru stanovovala omezení, takže se obvykle pracovalo pouze s přibližně 6 otáčkami za minutu.
Za studené války byl například ruský přehledový radar P-37 „Bar Lock“ používán jako radar pro navádění stíhacích letounů. Měl poměrně velký dosah až 450 km při přesnosti přibližně 300 metrů. Díky pěti vysílačům pracujícím na různých frekvencích, z nichž každý působil v jiném výškovém úhlu, bylo možné provádět také přibližné určení výšky cíle.