Stavba atomu
Obrázek 1: Stavba atomu helia podle Bohrova modelu atomu
Obrázek 1: Stavba atomu helia podle Bohrova modelu atomu
Stavba atomu
Sotva je ve fyzice něco tak proměnlivého jako představy o stavbě atomu. Pro vysvětlení různých fyzikálních jevů se používají modely, které jsou sice všechny nedokonalé, ale pro příslušné vysvětlení postačují.
Atom je tvořen především elektrony, protony a neutrony. Elektrony, protony a neutrony jednoho prvku jsou shodné s elektrony, protony a neutrony jiného prvku. Rozdíl mezi jednotlivými prvky spočívá pouze v rozdílném počtu a uspořádání elektronů a protonů.
Elektron má malý záporný elektrický náboj. Proton má kladný náboj, který má stejnou velikost jako náboj elektronu, ale opačnou polaritu. Přestože má proton stejné množství náboje jako elektron, jeho hmotnost je přibližně 1827krát větší než hmotnost elektronu. Ve většině atomů se vyskytují také elektricky neutrální částice nazývané neutrony, jejichž hmotnost přibližně odpovídá hmotnosti protonu. Nemají žádný elektrický náboj.
Podle Bohrova modelu atomu jsou elektrony, protony a neutrony uspořádány tak, že připomínají miniaturní sluneční soustavu. Podívejte se na atom helia na obrázku 1. Dva protony a dva neutrony vytvářejí kompaktní atomové jádro s kladným elektrickým nábojem obou protonů, kolem něhož obíhají dva velmi lehké záporné elektrony. Dráha těchto elektronů však není určena tak přesně, jak by mohl obrázek naznačovat. Nacházejí se pouze vždy v určité vzdálenosti, popisované jako orbitaly, od atomového jádra a musí se pohybovat právě takovou rychlostí, která vytváří odstředivou sílu („odstředivou sílu“), jež vyrovnává přitažlivou sílu protonů („dostředivou sílu“). Stejně jako kosmická loď potřebuje energii, aby přešla na jinou oběžnou dráhu, potřebuje i elektron dodatečnou energii, aby přešel na dráhu vzdálenější od atomového jádra. Elektron tedy musí mít určitou kinetickou energii, aby se mohl pohybovat po určité oběžné dráze kolem atomového jádra. Tato energie se nazývá energetická hladina elektronu. Elektron, který přechází ze vzdálenější dráhy na dráhu blíže atomovému jádru, musí energii odevzdat. Naopak elektron musí energii přijmout, aby se od atomového jádra vzdálil.
Obrázek 2: Stavba atomu mědi podle Bohrova modelu atomu
Elektrony obklopující atomové jádro se nenacházejí v náhodných vzdálenostech od jádra, ale tyto vzdálenosti jsou určeny definovanými energetickými hladinami. Tyto různé energetické hladiny si lze představit jako vzájemně vnořené slupky různých velikostí kolem atomového jádra. Tyto slupky a možný počet elektronů v každé z nich jsou určeny Pauliho principem. Podle tohoto principu odpovídají energetickým hladinám následující maximální počty elektronů ve slupkách:
| Slupka K | 2 elektrony | (n=1) |
| Slupka L | 8 elektronů | (n=2) |
| Slupka M | 18 elektronů | (n=3) |
| Slupka N | 32 elektronů | (n=4) |
Tabulka 1: Možný počet elektronů ve slupkách
Obecně může být slupka s hlavním kvantovým číslem n obsazena 2·n2 elektrony. Například druhá slupka, slupka L, je zcela zaplněna 2·22, tedy 8 elektrony. Pomocí Bohrova modelu atomu lze fyzikálně vysvětlit také periodickou soustavu prvků, která byla dříve chápána pouze jako formální systém uspořádání.
Pásový model
zakázaného pásu
Obrázek 3: Pásový model polovodiče (vlastní vodivost)
zakázaného pásu
Obrázek 3: Pásový model polovodiče (vlastní vodivost)
Všechny elektrony uspořádané v elektronovém obalu atomu mají určitou energetickou hladinu. Čím dále je elektron od atomového jádra, tím vyšší je jeho energetická hladina. Elektron může přijímat energii ve formě elektrických polí, tepla nebo světla. Je-li energetická hladina elektronu tak vysoká, že jej kladný náboj atomového jádra již nedokáže udržet v orbitalu, elektron atom opustí a stane se volným vodivostním elektronem. Tyto vodivostní elektrony tedy mají podstatně více energie než vázané elektrony (takzvané valenční elektrony).
Procesy elektrické vodivosti lze přehledně znázornit zobrazením různých možných energetických stavů elektronů v energetickém diagramu. Valenční elektrony jsou energeticky sdruženy ve valenčním pásu a vodivostní elektrony ve vodivostním pásu. Energetický rozdíl se nazývá šířka zakázaného pásu.
Vzhledem k existenci minimální energie potřebné k uvolnění valenčních elektronů nemůže být energetická oblast E s EV<E<EL obsazena pohyblivými nosiči náboje pocházejícími z pravidelné krystalové mřížky. Tato energetická oblast se nazývá „zakázaný pás”.
Popis procesů elektrické vodivosti pomocí energetického schématu vodivostního a valenčního pásu se označuje jako pásový model.
pás
Obrázek 4: Pásový model různých materiálů
pás
Obrázek 4: Pásový model různých materiálů
Energetický rozdíl ΔE, který odděluje valenční pás od vodivostního pásu, je důležitou veličinou, pomocí níž lze charakterizovat izolanty, polovodiče a elektrické vodiče. Rozdílná šířka zakázaného pásu pro 1. izolanty, 2. polovodiče a 3. elektrické vodiče je znázorněna na obrázku 4.
Izolanty mají velmi široký zakázaný pás. Čím širší je zakázaný pás, tím více energie je zapotřebí, aby se valenční elektron mohl stát volným vodivostním elektronem. To znamená, že čím více energie je potřeba i pro velmi malé proudy, tím lépe izolant izoluje. Zakázaný pás je tedy velmi široký.
U polovodiče je tento zakázaný pás již poněkud užší. Již přívod o něco většího množství tepelné energie umožňuje průchod elektrického proudu. U polovodiče germania například postačuje již přibližně 50° Celsius, aby vznikl znatelný elektrický proud.
Poslední diagram ukazuje, že valenční pás vodiče přechází do vodivostního pásu. Prakticky zde neexistuje žádný zakázaný pás. Již malé množství dodané energie může přeměnit valenční elektrony na volné vodivostní elektrony. Proto jsou tyto materiály dobrými elektrickými vodiči.