Geometrie kosmického radaru
Obrázek 1: Souřadnicové soustavy kosmického radaru
Geometrie kosmického radaru
Geometrie kosmického radaru je určena třemi různými kartézskými souřadnicovými soustavami.
Jednou z nich je inerciální souřadnicová soustava (xI; yI; zI ),
jejíž počátek leží ve středu Země a jejíž osa zI
vede podél rotační osy Země.
V této souřadnicové soustavě se Země otáčí a radarová družice kolem ní opisuje eliptickou oběžnou dráhu
podle Keplerových zákonů.
Její oběžná doba je T.
Druhá souřadnicová soustava (xE; yE; zE )
používá stejný počátek.
Orientace osy zE je shodná s orientací osy zI.
Tato souřadnicová soustava je však spojena s rotací Země a otáčí se úhlovou rychlostí
ωE.
Každý bod zemského povrchu zaujímá v této souřadnicové soustavě pevnou polohu,
která svým směrem a vzdáleností od počátku vytváří vektor pE.
Velikost vzdálenosti od středu Země je ρE.
V této souřadnicové soustavě opisuje radarová družice vlnovitou dráhu.
Teprve po velkém počtu oběhů kolem Země se družice znovu nachází nad stejným bodem zemského povrchu.
Obrázek 2: Vlnovitá dráha družice nad zemským povrchem
Třetí souřadnicová soustava (xA; yA; zA ) má svůj počátek ve fázovém středu radarové antény. V této souřadnicové soustavě radar měří směr a vzdálenost od odrážejících objektů. Souřadnice zA směřuje stejným směrem jako okamžitý vektor RE(T). Souřadnice xA je kolmá k vektoru tečné rychlosti družice. V tomto směru radar měří dobu šíření odražených signálů a z ní vypočítává vzdálenost (range). Souřadnice yA leží na tečně k dráze pohybu a výsledek měření v tomto směru se označuje jako azimut (nebo cross-range) (viz letecký radar s bočním vyzařováním (SLAR).