Značky vzdálenosti
impuls
impulsní
perioda
Obrázek 1: Zobrazení značek vzdálenosti na obrazovkách s amplitudovým písmem
Obrázek 1: Zobrazení značek vzdálenosti na obrazovkách s amplitudovým písmem
Značky vzdálenosti
Značky vzdálenosti (angl.: Range Marks) jsou značky sloužící k měření vzdálenosti, které se zobrazují na radarové obrazovce. Pomáhají operátorovi radaru rychle odhadnout vzdálenost echa (cíle) od stanoviště radaru, podobně jako měřítko na mapě.
Existuje několik způsobů zobrazení:
- Na obrazovkách s amplitudovým písmem jsou většinou zobrazeny jako impulsy směřující do záporného směru. Určité jednotlivé značky (například v mřížce po 50 km) měly pak větší amplitudu. (U velmi starých vizuálních přístrojů mohly být také přímo vyryty na skleněné ploše elektronky.)
- U obrazovek s jasovým písmem tvoří tyto značky vzdálenosti čáry nebo kruhy v určité vzdálenosti od vlastní pozice. Zde mohly mít určité jednotlivé značky větší jas. U přístrojů s kruhovým výhledem se jim také říká vzdálenostní kruhy (angl.: Range Rings). Nemusí se vždy jednat o „rovné“ vzdálenosti: u palebných radarů to mohou být i „křivé“ nebo dokonce dynamicky se měnící hodnoty, které například označují zónu zničení a vhodný čas pro odpálení obranných raket.
Obrázek 2: Zobrazení vzdálenostních značek jako soustředných kruhů se slabou jasností na zařízeních s kruhovým výhledem s jasným písmem
Obrázek 2: Zobrazení vzdálenostních značek jako soustředných kruhů se slabou jasností na zařízeních s kruhovým výhledem s jasným písmem
U starších analogových radarových přístrojů bylo možné tyto značky vzdálenosti zobrazovat na obrazovce v velmi malých rozestupech, například v odstupech 1, 2, 5 nebo 10 km. To bylo nezbytné, aby operátor mohl provést co nejpřesnější měření, které pak mohl nahlásit prostřednictvím telefonního spojení. U moderních radarových přístrojů již takový postup není nutný: Výsledek měření je automaticky předáván elektronickou cestou s maximální přesností. Zde jsou značky vzdálenosti na obrazovkách zobrazeny pouze pro přehled, většinou v rozestupech 50 nebo 100 námořních mil.
Díky konstantní rychlosti šíření elektromagnetických vln jsou tyto značky vzdálenosti ve skutečnosti časové značky s konstantním rozestupem mezi sebou. U starších analogových radarů jsou generovány časovou základnou radaru, a to pomocí speciálního synchronizačního bloku. Tyto časové značky mohou být generovány buď frekvenčním dělením z centrálního hlavního oscilátoru, nebo vlastním generátorem vzdálenostních značek. Frekvence se odvozuje z rovnice pro měření vzdálenosti:
(1)
- c0 = rychlost světla = 3·108 m/s
- t = naměřená doba průchodu [s]
- R = vzdálenost anténa – letící cíl [m]
Po nahrazení doby průchodu hledanou taktovací frekvencí f=1/t a následném přepočtu dostaneme:
(2)
Například pro požadované značky 10 km to dává taktovací frekvenci 15 kHz. Pro vzdálenostní značky v měřítku založeném na „námořních mílích“ je třeba započítat ještě přepočítací koeficient 1 NM = 1,852 km nebo použít rychlost světla 162 000 námořních mil za sekundu.