www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Meteorologické radiolokátory

Letecký meteorologický radar

Polovodičový meteorologický radar společnosti Collins

Obrázek 1: Polovodičový meteorologický radar společnosti Collins

Letecký meteorologický radar

V současnosti je běžné, že komerční dopravní letadla jsou vybavena meteorologickým radiolokačním systémem, který je nejčastěji instalován v přídi letadla. Meteorologický radar poskytuje pilotovi v pilotní kabině lokální obraz meteorologické situace pouze ve směru letu a umožňuje mu rozpoznat nežádoucí meteorologické jevy a bezpečně se jim vyhnout. Maximální dosah 180 NM je technicky běžný, přestože se v praxi nejčastěji používá rozsah přibližně 30 až 80 NM, zvolený změnou měřítka zobrazení.

Anténa s přijímačem
Příď letadla

Obrázek 2: Příďový radar s parabolickou anténou

Pro příďové radiolokátory jsou známy dvě základní varianty antén. Jednou z nich je rotační paraboloidní reflektor („parabola“) a druhou plochá anténní soustava, která může být provedena jako fázovaná anténní soustava. Oba typy antén jsou široce používány, přičemž fázovaná anténní soustava je dnes považována za modernější řešení a je upřednostňována.

Anténa umístěná v přídi letadla se obvykle nepřetržitě vychyluje z jedné strany na druhou a podle konstrukce zařízení pokrývá sektor o šířce 120° až 180°.

V závislosti na velikosti a tvaru přídě letadla se vyrábějí antény o průměru od 10" do 30". Například menší dopravní letadlo obvykle umožňuje instalaci antény o průměru přibližně 12" až 18".

Zpracování dat
3D zobrazení meteorologické situace

Obrázek 3: 3D zobrazení meteorologické situace

V avionickém prostoru letadla, kde je mimo jiné umístěn také SSR odpovídač, musí být instalována jednotka pro zpracování meteorologických dat, která z přijatých údajů vytváří obraz meteorologické situace. Tento obraz musí být převeden do podoby vhodné pro zobrazení na obrazovce.

Pro tento účel byl vyvinut rozsáhlý a výkonný software, který dokáže například vytvářet trojrozměrné zobrazení meteorologické situace, jak je znázorněno na obrázku.

Zobrazení v pilotní kabině
PPI indikátor

Obrázek 4: PPI indikátor v pilotní kabině

Meteorologický radar používaný v letadle je obvykle vybaven sektorovým zobrazením. Je podobné PPI indikátoru a zobrazuje přijaté meteorologické údaje ve formě připomínající mapu. Na rozdíl od klasického PPI není „poloha radaru“ uprostřed obrazovky, ale při jejím spodním okraji. Vychylovací paprsek se pohybuje synchronně s pohybem antény. Pilot si může pomocí volitelného zvětšení nastavit nejvhodnější měřítko zobrazení.

Indikátor je zpravidla víceúčelovým zařízením a zobrazuje také další letové údaje.

Stabilizace
Klopení a naklánění

Obrázek 5: Vyzařovací diagram antény při klopení a naklánění
bez stabilizace a se stabilizací

Meteorologický radar letadla by při provádění manévrů (například při vzletu) svým vyzařovacím diagramem zobrazoval pilotovi oblast vzdušného prostoru, kterou rozhodně neměl v úmyslu prolétnout.

Stejně důležité je zajistit přesnost směrových údajů během manévrů i v ostatních fázích letu. Udržení požadované stability (při klopení a naklánění) během letu však představuje značný technický problém.

Proto je nutné vybavit letadlo elektromechanickým servosystémem, který tento požadavek splní. Udržení stability při mírných manévrech, například při pozvolných zatáčkách, je podstatně jednodušší než při výrazných změnách úhlu stoupání nebo klesání. Lze proto očekávat, že stabilizace antény zajistí konstantní snímání vzhledem k horizontu pouze během mírných manévrů.

Pokud stabilizace není zapnuta, promítají se do zobrazení směr a prostorová poloha letadla. Při svislých manévrech bývá změna orientace vzhledem ke sledované oblasti vzdušného prostoru často výraznější, než bylo zamýšleno.

V případě potřeby může pilot zapnout svislou stabilizaci. Nejvíce problémů vzniká během vzletu a přistání. Některé systémy aktivují stabilizaci až po zapnutí autopilota, zatímco v ostatních fázích letu je nutné ji zapnout ručně.