Co je vyvážený duplexer?
„Vyvážený duplexer“
„Vyvážený duplexer“ je přepínač vysílání a příjmu, který byl vyvinut pro širokopásmové radarové systémy s vlnovodným připojením k anténě. Tento duplexer má velmi široké pásmo, které je v praxi omezeno pouze mezními frekvencemi vlnovodů. Radarové systémy pracující s několika relativně vzdálenými frekvencemi (frekvenční diverzita a/nebo frekvenční agilita) takové širokopásmové systémy vyžadují.
Přepínače vysílání a příjmu pracující s úseky vedení o délce λ/4, jako je „odbočkový duplexer“, mají právě kvůli této frekvenční závislosti jen malou šířku pásma, protože délka vedení odpovídá jedné čtvrtině vlnové délky. Ve skutečnosti jsou určeny pouze pro jedinou pracovní frekvenci. Z hlediska odolnosti proti rušení je takové omezení nevýhodné.
Princip činnosti
Obrázek 1: Princip přepínače vysílání a příjmu s vlnovodnými směrovými vazebními členy −3 dB/90°
Obrázek 1: Princip přepínače vysílání a příjmu s vlnovodnými směrovými vazebními členy −3 dB/90°
Princip činnosti
„Vyvážený duplexer“ pracuje s vlnovodnými směrovými vazebními členy −3 dB/90° podle následujícího principu:
- vysílaná energie se ve štěrbinovém vazebním členu rozdělí na dvě poloviny;
- složka, která prošla štěrbinou, získá fázový posun 90°;
- obě výkonové složky způsobí zapálení TR výbojky;
- na tomto extrémním nepřizpůsobení způsobeném zkratem se vysílaná energie odrazí;
- energie se ve štěrbinovém vazebním členu znovu rozdělí;
- složka procházející štěrbinou získá další fázový posun 90°;
- obě složky směřující k vysílači mají nyní fázový rozdíl 180° a téměř se navzájem vyruší;
- obě složky směřující k anténě jsou ve fázi a znovu se sečtou na plný výkon.
Při příjmu jsou plynové výbojky zhasnuté a přijatá energie může být vedena k přijímači. Po průchodu dvěma štěrbinovými vazebními členy a následném sečtení je přijatá energie teoreticky zeslabena nejméně o tu část, která v důsledku nepřizpůsobení dopadne do zakončovací zátěže (0,5 … 1,5 dB).
K čemu slouží zakončovací zátěž v duplexeru?
Zakončovací zátěž (Dummy)
Pokud se plynové výbojky nezapálí, směřuje celý vysílací výkon do zakončovací zátěže. Tento nežádoucí průchod má několik příčin:
Obrázek 2: Nežádoucí cesta výkonu, pokud se plynové výbojky nezapálí.
- Plynové výbojky se nezapálí okamžitě – jsou poměrně pomalé a podle typu potřebují například 10 nanosekund, než jejich vnitřní odpor dosáhne hodnoty, která způsobí téměř úplný odraz. Při délce vysílacího impulzu 1 µs odpovídá těchto 10 ns přibližně 1% celkové energie impulzu.
- Plynové výbojky nemohou zajistit stoprocentní ochranu. Po zapálení není jejich vnitřní odpor roven nule, ale stále dosahuje hodnot v řádu zlomků 1 Ω. Určitá část výkonu tedy přesto projde, avšak je například zeslabena přibližně o 50 až 60 dB[1]. Při vysílacím výkonu 1 MW by tato část stále činila nejméně 1 až 10 W.
- Plynové výbojky potřebují k zapálení minimální výkon. Tento minimální výkon může být například 1 kW[1]. Vysílací impulz však bohužel nemá dokonale strmou náběžnou hranu. Než vysílací výkon vzroste nad 1 kW, uplyne určitá doba. Dokud tedy není dosaženo výkonu 1 kW potřebného k zapálení, tato energie končí v zakončovací zátěži.
Tato zakončovací zátěž musí být dimenzována na poměrně vysoký výkon, přestože mnoho těchto výkonových složek působí pouze velmi krátkou dobu. V nejnepříznivějším případě musí snést trvalé zatížení téměř 1 kW, což odpovídá zapalovacímu výkonu plynových výbojek. Za normálního provozu by se měla vlivem těchto svodových proudů zahřívat jen mírně, avšak přesto znatelně.
Zdroj:
- Technický list plynové výbojky 6596 od společnosti Thomson CSF