James Clerk Maxwell
Obrázek 1: Fyzik James Clerk Maxwell
James Clerk Maxwell
James Clerk Maxwell (☆ 13. června 1831 v Edinburghu – † 5. listopadu 1879 v Cambridgi) byl skotský fyzik a matematik. Proslavil se matematickým popisem magnetických a elektrických polí, známým jako Maxwellovy rovnice.
Maxwell přitom vycházel ze vztahů mezi pohybem magnetu a napětím indukovaným v elektrickém vodiči, které experimentálně objevil Michael Faraday. Tyto vztahy byly později formulovány jako zákon elektromagnetické indukce. Faraday ještě hovořil o jednotlivých siločarách, které pohybující se magnet táhne za sebou. Maxwell si naproti tomu představoval, že celý prostor kolem magnetu je vyplněn silovým polem. K výpočtu tohoto pole byly zapotřebí složité diferenciální rovnice. Pokoušel se také nalézt zákony určující chování libovolné soustavy elektricky nabitých částic, jsou-li známy jejich okamžitá poloha a rychlost a hodnota pole ve všech jeho bodech.
Když toho dosáhl, zjistil, že Faradayovy experimentálně odvozené zákony nemohou být úplné, že rovnice jsou nejednoznačné a nevedou k určitému výsledku, pokud se nepředpokládá, že elektrické pole (a tím i elektrický proud ve vodiči) nevytváří pouze pohybující se magnet, ale že také pohybující se elektrický náboj vytváří velmi slabé magnetické pole. Po zahrnutí tohoto předpokladu bylo vše konzistentní a bylo možné sestavit uzavřené jednoznačné rovnice.1
- Rovnice 1: Rozložení elektrického náboje je příčinou vzniku elektrického pole. Elektrický tok uzavřeným povrchem ∂ V objemu V je přímo úměrný elektrickému náboji uvnitř tohoto objemu.
- Rovnice 2: Magnetické indukční čáry tvoří uzavřené křivky. Magnetický tok uzavřeným povrchem objemu se rovná magnetickému náboji uvnitř tohoto objemu, tedy nule, protože magnetické monopóly neexistují.
- Rovnice 3: Časově proměnné magnetické pole vytváří elektrické pole. Elektrická cirkulace podél hraniční křivky ∂ A plochy A se rovná záporné časové změně magnetického toku touto plochou.
- Rovnice 4: Pohybující se náboj i časově proměnný elektrický tok vytvářejí magnetické pole. Magnetická cirkulace podél hraniční křivky ∂ A plochy A se rovná součtu elektrického proudu a časové změny elektrického toku touto plochou.
Jedním z nejpřekvapivějších výsledků těchto rovnic bylo zjištění, že elektrická a magnetická pole se mohou šířit ve formě vln přesně určenou rychlostí, která závisí na intenzitě elektrického pole vyvolaného pohybujícím se magnetem. To znamená, že hledaná rychlost vln odpovídá rychlosti, kterou by se musel magnet pohybovat, aby vytvořené elektrické pole mělo stejnou energii jako jeho vlastní magnetické pole. Tato rychlost již byla známa a Maxwell upozornil, že velmi dobře souhlasí s rychlostí, která byla tehdy připisována světlu. Proto vyslovil tvrzení, že světelné vlny mají elektromagnetický původ.1
Tyto čistě matematické rovnice tak předpověděly existenci elektromagnetických vln. Jejich existence byla potvrzena až o 20 let později experimenty Heinricha Rudolfa Hertze a tvoří základ celé radiotechniky a radarové techniky.
V současnosti se Maxwellovy rovnice již nepoužívají v této složité integrální podobě. Přednost se dává takzvanému nabla zápisu (matematický symbol: ∇ ).
Zdroje:
- Louis Leprince-Ringuet et al, „Die berühmten Erfinder, Physiker und Ingenieure“, Aulis Verlag Köln (1963), ASIN: B0000BJTE0, s. 205 a násl.
- Josef Leisen, „Die Maxwell-Gleichungen verstehen“, článek pro Univerzitu v Mohuči