Varikap
Obrázek 1: Schématická značka varikapu
Varikap získal svůj název podle vlastností, které umožňují nahradit jím nastavitelný kondenzátor. Oblast prostorového náboje (hradlová vrstva) pn přechodu působí jako dielektrikum a nosiče náboje jako desky kondenzátoru. Velikost závěrného napětí mění šířku hradlové vrstvy, a tím i kapacitu. Obrázek 1 ukazuje schématickou značku varikapu. Varikapy se používají v rezonančních obvodech a zesilovačích vysokofrekvenční techniky.
náboje
Obrázek 2: Polarizace pn přechodu v propustném směru.
náboje
Obrázek 2: Polarizace pn přechodu v propustném směru.
Velikost oblasti prostorového náboje pn přechodu závisí na přiloženém napětí. Polarizace v propustném směru zmenšuje tloušťku hradlové vrstvy a od určitého napětí (u křemíku přibližně 0,7 V) mohou elektrony hradlovou vrstvu překonat, vnitřní odpor klesne a začne protékat proud v propustném směru (viz obrázek 2). Pokud je však předpětí pn přechodu přiloženo v závěrném směru, jak je znázorněno na obrázku 3, závěrná oblast se rozšiřuje, protože elektrické pole odvádí nosiče náboje od hradlové vrstvy. Hradlová vrstva se tak stává ještě chudší na nosiče náboje a její šířka se zvětšuje v závislosti na velikosti závěrného napětí. Právě za těchto podmínek polarizace varikap pracuje, takže v podstatě nejde o nic jiného než o speciální pn přechod.
Jak je znázorněno na obrázcích, tloušťka izolační hradlové vrstvy mezi nosiči náboje, vyvolaná předpětím v závěrném směru, odpovídá vzdálenosti mezi dvěma deskami kondenzátoru. Stejně jako u kondenzátoru lze vypočítat také kapacitu:
náboje
Obrázek 3: Polarizace pn přechodu v závěrném směru
náboje
Obrázek 3: Polarizace pn přechodu v závěrném směru
| C = k · | A | kde | A = plocha desky kondenzátoru k = konstantní činitel d = vzdálenost mezi deskami kondenzátoru |
(1) |
| d |
Za vzdálenost mezi deskami kondenzátoru se dosazuje tloušťka hradlové vrstvy. Plocha desek kondenzátoru je dána konstrukcí a lze ji rovněž považovat za konstantní. Proměnná je tedy pouze vzdálenost mezi deskami kondenzátoru, která přímo závisí na závěrném napětí. Čím větší je napětí, tím větší je vzdálenost a tím menší je kapacita. Kapacita je tedy nepřímo úměrná napětí.
kondenzátoru
kondenzátoru
Obrázek 4: Závislost závěrného napětí a kapacity.
kondenzátoru
kondenzátoru
Obrázek 4: Závislost závěrného napětí a kapacity.
U varikapu může poměr změny napětí ke změně kapacity dosahovat až 10 ku 1. Obrázek 4 ukazuje tuto závislost: v horním zapojení se při závěrném napětí přibližně 3 V dosáhne například kapacity 20 pF. Ve spodním zapojení se napětí zdvojnásobí, takže předpokládané napětí činí 6 V. Jestliže potom kapacita činí například už jen 5 pF, každý volt zvýšení závěrného napětí sníží kapacitu o 5 pF a poměr změny napětí ke změně kapacity je v tomto případě 5 ku 1. Kapacity dosažitelné pomocí varikapů se mimochodem pohybují pouze v nižší oblasti pikofaradů.
Varikapy nahradily dříve běžné otočné a trimrovací kondenzátory. Díky řízení napětím je možné pohodlné dálkové ovládání a dokonce automatické nastavování frekvence rezonančních obvodů. Příklad použití varikapu v laditelném rezonančním obvodu ukazuje obrázek 5.
Obrázek 5: Laditelný rezonanční obvod s varikapem.
Obrázek 5: Laditelný rezonanční obvod s varikapem.
Na obrázku 5 je z jezdce potenciometru odebíráno proměnné napětí. Tlumivky Dr1 a Dr2 kladou stejnosměrnému proudu malý odpor a napětí je přivedeno na varikap jako závěrné napětí. Jeho kapacita C2 je zapojena sériově s kondenzátory C1 a C3. Změna závěrného napětí pomocí potenciometru tak způsobuje změnu kapacity, a tím i změnu rezonanční frekvence rezonančního obvodu. Tlumivky Dr1 a Dr2 mají při rezonanční frekvenci obvodu velmi vysoký odpor, takže odpor potenciometru rezonanční obvod nezatěžuje. Sériově zapojené kondenzátory C1 a C3 plní dvě úlohy: jednak oddělují stejnosměrný obvod předpětí od obvodu střídavého proudu a jednak se podílejí na určování frekvence rezonančního obvodu a omezují zde rozsah ladění varikapu.
Varikap (varaktorová dioda, Varicap) je dioda, která vykazuje vlastnosti kondenzátoru, přičemž vzdálenost mezi nosiči náboje působí jako dielektrikum mezi deskami kondenzátoru. Při přiloženém závěrném napětí je vzdálenost mezi nosiči náboje srovnatelná s tloušťkou izolačního dielektrika. Vzorec (1) pro výpočet kapacity tedy platí jak pro varikap, tak pro kondenzátor. Velikost vzdálenosti mezi nosiči náboje nahrazuje ve vzorci vzdálenost mezi deskami kondenzátoru. Při změně velikosti závěrného napětí se mění také vzdálenost mezi nosiči náboje. Při vyšším závěrném napětí se vzdálenost d zvětšuje a tím se zmenšuje kapacita C pn-přechodu. To znamená, že kapacita C varikapu je nepřímo úměrná velikosti závěrného napětí.
Poměr mezi závěrným napětím a kapacitou může dosahovat až 10 ku 1. Příklad na obrázku ukazuje, že v horním zapojení závěrné napětí 3 V způsobuje kapacitu 20 pF. Pokud se závěrné napětí zvýší na 6 V, kapacita klesne na hodnotu 5 pF. Každý volt zvýšení závěrného napětí tedy způsobí pokles o 5 pF, což znamená, že tento varikap má poměr kapacity k závěrnému napětí 5 ku 1. Tento proces je samozřejmě také vratný: snížení závěrného napětí kapacitu zvyšuje. Dosažitelné hodnoty kapacity se však vždy pohybují v oblasti pikofaradů.
Varikapy tedy mohou nahrazovat běžné trimrovací kondenzátory a používají se ve většině radarových zařízení. Velkou výhodou je možnost dálkového ovládání nebo automatického ladění vysokofrekvenčních rezonančních obvodů pomocí řízení stejnosměrným napětím.