Koaxiální dutinový rezonátor
Obrázek 1: Řez koaxiálním dutinovým rezonátorem pro VHF radar
Obrázek 1: Řez koaxiálním dutinovým rezonátorem pro VHF radar
Obrázek 1: Řez koaxiálním dutinovým rezonátorem pro VHF radar
Koaxiální dutinový rezonátor
Koaxiální dutinový rezonátor je ze všech stran uzavřený koaxiální vedený obvod, který se chová jako paralelní rezonanční obvod.
V generátoru se rezonanční obvody používají ke generování frekvence. K tomuto účelu lze použít také koaxiální vedení o délce λ/2. Je-li průměr takového koaxiálního vedení dostatečně velký, aby do něj bylo možné vestavět aktivní součástku, například diskovou triodu nebo Gunnovu diodu, a délky vedení vytvářejí rezonanční obvod, označuje se takové uspořádání jako koaxiální dutinový rezonátor. Rezonanční frekvenci lze měnit pomocí posuvných zkratovacích pístů.
Obrázek 2: Řezový model diskové triody
vývod
vývod
vývod
Obrázek 2: Řezový model diskové triody
Při výpočtu frekvence mřížkového obvodu je nutné zohlednit také parazitní kapacitu Cgk mezi mřížkou a katodou, a obvod proto musí vykazovat induktivní charakter. Pro vytvoření kladné zpětné vazby jsou mezi mřížkovým a anodovým obvodem umístěny štěrbiny. Velké vysokonapěťové kondenzátory blokují anodové napětí a přivádějí vysokofrekvenční signál na vnější stěnu koaxiálního rezonátoru, která je na potenciálu země. Vysílací energie se vyvádí z mřížky a přes kluzný kontakt se přivádí do koaxiálního kabelu. Koaxiální dutinové rezonátory se používají ve frekvenčním rozsahu od 150 MHz přibližně do 1 GHz. Ve starších radarových zařízeních se používaly také jako samokmitající vysílače s vysokým výkonem. Impulsní výkon (Pout), například u radaru P-12 , činil v závislosti na pracovní frekvenci 160 … 250 kW (což odpovídá přibližně 540 W výkonu při nepřetržitém vysílání).
Disková trioda
Disková trioda je elektronka (trioda), u níž elektrody (katoda, řídicí mřížka a anoda) nejsou jako obvykle uspořádány válcovitě jedna uvnitř druhé, ale mají tvar disků a jsou umístěny nad sebou s malými vzájemnými rozestupy. U triody z konstrukčních důvodů vždy vznikají mezi elektrodami parazitní kapacity, které ztěžují použití elektronky ve vyšších frekvenčních pásmech. U diskové triody lze tyto kapacity udržet poměrně malé. Tato konstrukce usnadňuje zabudování do kruhových dutinových rezonátorů a koaxiálních dutinových rezonátorů.
Pro diskovou triodu je charakteristická často kuželovitá konstrukce a velké chladicí plochy na katodě, často také na anodě. Velmi masivní kontaktní plochy elektrod jsou vyrobeny z mědi nebo mosazi a u menších elektronek bývají zpravidla postříbřené, nebo dokonce pozlacené.
Žhavicí napětí je zpravidla přiváděno jako takzvané přímé žhavení, což znamená, že jeden konec žhavicího vlákna je připojen ke katodě. Vyšším žhavicím napětím bylo možné zvýšit emisi elektronů a tím mírně zlepšit výstupní výkon. Žhavicí napětí vysokovýkonných diskových triod však bylo nutné zvyšovat pomalu, aby bylo možné dosáhnout vyšší hodnoty, než by žhavicí vlákno sneslo při svém odporu za studena.