Radarové systémy s vnější koherencí
taktu
oscilátor
diskriminátor
Obrázek 1: Blokové schéma radaru s detekcí pohyblivých cílů pomocí vnější koherence
taktu
oscilátor
diskriminátor
Obrázek 1: Blokové schéma radaru s detekcí pohyblivých cílů pomocí vnější koherence
Radarové systémy s vnější koherencí
Princip radarových systémů s vnější koherencí je podobný principu systémů s vnitřní koherencí (pseudokoherentních nebo plně koherentních). Rozdíl spočívá v tom, že fáze koherentního referenčního signálu není řízena vnitřním koherentním oscilátorem, ale signálem pasivního rušení, nebo se samotný signál pasivního rušení používá jako referenční signál. Elektronický obvod zjišťuje, zda fázový rozdíl mezi ozvěnou cíle a ozvěnou sousedního nepohyblivého cíle zůstává od impulsu k impulsu konstantní, nebo se mění.
V principu jde o jednoduchý klasický radar s nekoherentním vysílačem, který je obvykle vybaven magnetronem. Při zpracování signálu se mezifrekvenční signál rozdělí do dvou větví, přičemž v jedné z nich se pomocí zpožďovacího vedení mírně časově zpozdí. Zpožděná část signálu zde plní funkci referenčního signálu plně koherentního radaru. Fázový diskriminátor měří fázový rozdíl mezi oběma signály. Pokud tento fázový rozdíl zůstává od impulsu k impulsu konstantní, vzniká na výstupu fázového diskriminátoru pouze stejnosměrná složka, která je při následném vyhodnocení potlačena. Jestliže se jeden z obou cílů pohybuje vůči druhému, vzniká naopak časově proměnný signál s odpovídající dopplerovskou frekvencí. V nejjednodušším případě se signál vyhodnocuje akusticky pomocí sluchátek.
Pokud se ve vhodné vzdálenosti od pohyblivého cíle nenachází žádný nepohyblivý cíl, lze do referenční větve mezi zpožďovací vedení a fázový diskriminátor zařadit zesilovač se silnou kladnou zpětnou vazbou, který pracuje těsně pod hranicí samobuzení. Poslední přijatý signál ozvěny v něm vybudí tlumené kmity, jejichž fáze je určena fází tohoto signálu. Díky tomuto doznívání je po krátkou dobu k dispozici fázová reference. Obvod tak působí podobně jako generátor synchronizovaný signálem ozvěny.
Vnější koherence se používala v různých starších radarových systémech, mimo jiné v radarech pro průzkum bojiště. Příkladem je přenosný radar AN/PPS-5A s magnetronovým vysílačem, který detekoval pohyblivé cíle na základě jejich dopplerovské frekvence. Vyhodnocení signálů probíhalo akusticky pomocí sluchátek. Detekce pohyblivých cílů pomocí vnější koherence byla použita také u radaru JPPS-P10. Příkladem leteckého použití je sovětský radar včasné výstrahy Liana instalovaný v letounu Tupolev Tu-126, který byl vyvinut z letounu Tu-114. Potlačování odrazů od nepohyblivých cílů založené na tomto principu se však u tohoto radaru ukázalo jako málo spolehlivé.