www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Zpracování radarového signálu

Sledování s více hypotézami (MHT)

Nejednoznačné přiřazení radarových detekcí ke stopám 121 a 131
Stopa 121
Stopa 131

Obrázek 1. Nejednoznačná situace při přiřazování radarových detekcí ke stopám

Nejednoznačné přiřazení radarových detekcí ke stopám 121 a 131
Stopa 121
Stopa 131

Obrázek 1. Nejednoznačná situace při přiřazování radarových detekcí ke stopám

Nejednoznačné přiřazení radarových detekcí ke stopám 121 a 131
Stopa 121
Stopa 131

Obrázek 1. Nejednoznačná situace při přiřazování radarových detekcí ke stopám

Sledování s více hypotézami (MHT)

Sledování s více hypotézami (Multiple Hypothesis Tracker, MHT) je metoda automatického radarového sledování cílů, při níž se současně zohledňuje několik možných přiřazení nových radarových detekcí k již existujícím stopám. Na rozdíl od jednoduchých metod asociace dat se radarový sledovací systém při nejednoznačné situaci měření nemusí okamžitě rozhodnout pro jediné přiřazení. Místo toho může uchovávat několik konkurenčních hypotéz o dosavadním průběhu pohybu cílů a dále je ověřovat na základě následujících radarových měření.

Taková nejednoznačnost vzniká například tehdy, když se dva cíle k sobě přiblíží, jejich stopy se kříží nebo se několik radarových detekcí nachází uvnitř možných oblastí přiřazení. V takových situacích nemusí být zpočátku jasné, která detekce patří ke které stopě. Okamžité chybné rozhodnutí by mohlo způsobit záměnu stop nebo vést k tomu, že odhadované průběhy pohybu již neodpovídají skutečným cílům. MHT se snaží těmto chybám zabránit tím, že nejprve paralelně sleduje alternativní možnosti přiřazení.

Vytváření a hodnocení hypotéz

Při každém novém radarovém měření se zkoumají možné způsoby přiřazení zjištěných detekcí k existujícím stopám. Hypotéza přitom popisuje určitou kombinaci těchto přiřazení. Může zahrnovat také předpoklady, že některý cíl nebyl dočasně detekován, že určitá detekce vznikla v důsledku falešného poplachu nebo že je nutné zahájit novou stopu. Z těchto různých možností vzniká několik alternativních hypotéz, které MHT nejprve uchovává a dále zpracovává odděleně.

Hypotézy se hodnotí podle toho, nakolik odpovídají radarovým měřením a předpovězeným stavům pohybu. Přitom lze zohlednit mimo jiné odchylky mezi naměřenými a předpovězenými polohami, nejistoty odhadu stavu a také pravděpodobnosti detekce cíle a vzniku falešných poplachů. Každé hypotéze se tak přiřadí hodnocení, které vyjadřuje její relativní věrohodnost ve srovnání s konkurenčními možnostmi.

Podstatné je, že hypotéza nemusí být definitivně vybrána již po jediné otáčce antény. Při pozdějších měřeních se může ukázat, že původně méně pravděpodobné přiřazení lépe odpovídá skutečnému průběhu pohybu. MHT proto využívá časovou posloupnost několika radarových skenů, aby bylo možné o původně nejednoznačných přiřazeních dodatečně rozhodnout s vyšší spolehlivostí.

Příklad nejednoznačného přiřazení

Na obrázku 1 se stopy 121 a 131 k sobě přibližují. Pokud se nové radarové detekce nacházejí v oblasti, v níž mohou být přiřazeny k oběma stopám, nemůže radarový sledovací systém zpočátku jednoznačně určit, které měření patří ke kterému cíli. Jedna hypotéza přiřazuje nové detekce podle dosavadních průběhů pohybu. Jiná hypotéza naopak předpokládá vzájemně zaměněné přiřazení. MHT může obě možnosti nejprve dále sledovat a porovnávat jejich věrohodnost podle následujících měření.

Vznikající větvení představují zpočátku různé předpoklady o přiřazení měření a pohybu cílů. Neznamenají nutně, že se skutečně existující cíl rozdělil na několik samostatných cílů. Stejně tak současná správa několika hypotéz neznamená, že lze jednu radarovou detekci v konečné konfiguraci stop přiřadit několika nezávislým cílům. Různé hypotézy představují spíše konkurenční možná vysvětlení téže situace měření.

Omezení výpočetní náročnosti

Významnou nevýhodou sledování s více hypotézami jsou vysoké nároky na výpočetní výkon a kapacitu paměti. Protože při každém novém radarovém měření mohou vznikat další možnosti přiřazení, počet možných hypotéz bez dodatečných omezení velmi rychle narůstá. Zejména při velkém počtu cílů, četných falešných poplaších nebo častých výpadcích měření může být úplné vyhodnocení všech myslitelných hypotéz prakticky nemožné.

Proto systémy MHT používají metody omezující počet dále sledovaných hypotéz. Při Pruning (prořezávání hypotéz) se například vyřazují hypotézy, jejichž hodnocení je výrazně horší než hodnocení nejpravděpodobnějších alternativ. Při Hypothesis Merging (slučování hypotéz) lze dostatečně podobné hypotézy za vhodných podmínek sloučit. Další omezení lze zavést stanovením maximálního počtu hypotéz nebo omezením délky posuzované historie měření.

Tato opatření snižují výpočetní náročnost, nesou však riziko, že bude předčasně vyřazena i hypotéza, která by se později ukázala jako správná. Výběr omezujících metod proto musí představovat kompromis mezi spolehlivostí sledování cílů a dostupnými výpočetními prostředky.

Výstup sledovaných stop

Přestože MHT interně spravuje několik alternativních hypotéz přiřazení, radarový systém obvykle potřebuje pro další zpracování a zobrazení jednoznačně určenou konfiguraci stop. K tomuto účelu lze vybrat hypotézu s nejlepším hodnocením. Podle konkrétní implementace mohou být použity i jiné rozhodovací postupy, například odvození konfigurace stop z několika vyhodnocených hypotéz. Všechny interně spravované alternativy proto nemusí být zobrazeny na obrazovce radaru.

Sledování s více hypotézami je vhodné zejména v situacích, kdy je přiřazení jednotlivých radarových měření k existujícím stopám nejisté. Jeho hlavní výhoda spočívá v tom, že nejednoznačná rozhodnutí nemusí být učiněna okamžitě a definitivně, ale lze je zpřesnit vyhodnocením pozdějších měření. Tím se zvyšuje možnost zachovat spolehlivé automatické sledování cílů i při pohybu blízko sebe nebo při křížení jejich drah.