www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radiolokační vysílače

Klistron s rozšířenou interakcí (EIK)

Elektronové dělo
Permanentní
magnety
Interakční
otvory
Řada štěrbin
jako zpožďovací vedení
Kolektor
Chlazení

Obrázek 1: Princip činnosti EIK

Elektronové dělo
Permanentní
magnety
Interakční
otvory
Řada štěrbin
jako zpožďovací vedení
Kolektor
Chlazení

Obrázek 1: Princip činnosti EIK

Elektronové dělo
Permanentní
magnety
Interakční
otvory
Řada štěrbin
jako zpožďovací vedení
Kolektor
Chlazení

Obrázek 1: Princip činnosti EIK

Klistron s rozšířenou interakcí (EIK)

U klasického klistronu musí elektron z elektronového svazku projít touto oblastí přibližně během poloviny periody kmitu dutinového rezonátoru. To vyžaduje velmi vysoké rychlosti, tedy vysoká anodová napětí, a se zvyšující se frekvencí kmitů je to stále obtížnější.

Technologie Extended Interaction Klystronu (EIK), označovaného také jako vícestěrbinový klistron, přebírá mechanickou odolnost a možnost vysokého výstupního výkonu běžného klistronu. Lze jej považovat za zdokonalení jak dvoudutinového klistronu, tak elektronky s postupnou vlnou se spřaženými dutinami. Klistron s rozšířenou interakcí spojuje výhody obou typů průletových elektronek: robustnost a vysoký výstupní výkon klistronu a relativně velkou šířku pásma elektronky s postupnou vlnou. Vysokého výkonu, širokého pásma a vysoké účinnosti v mikrovlnné oblasti dosahuje EIK pomocí řetězce vazebních štěrbin k rezonátoru. Počet těchto štěrbin a jejich rozteče se liší podle konkrétní aplikace. Tento řetězec štěrbin podporuje vysokou účinnost a tepelnou stabilitu v oblasti velmi vysokých frekvencí při použití relativně nízkého anodového napětí. EIK lze v současnosti vyrábět pro frekvence v rozsahu 18 až 280 GHz.

Obrázek 1 znázorňuje princip činnosti EIK. Elektrony vystupují z katody a Wehneltův válec je soustřeďuje směrem k anodě do úzkého svazku. Anodové napětí elektrony silně urychluje směrem k anodě, kterou procházejí malým otvorem. Za anodou vzniká lineární elektronový svazek s původně konstantní rychlostí, který je zaostřován permanentními magnety. Tento elektronový svazek prochází rezonátory tunelem. Rezonátory mají řadu štěrbin s interakčními otvory do rezonátoru. Každá z těchto štěrbin představuje krátký úsek zpožďovacího vedení, podobně jako řada rezonátorů v elektronce s postupnou vlnou se spřaženými dutinami. Počet štěrbin se volí tak, aby byla zajištěna účinná rychlostní modulace elektronů při vysoké stabilitě vysokofrekvenčních kmitů. Poté, co elektronový svazek odevzdá část své energie druhému rezonátoru ve formě zesíleného vysokofrekvenčního kmitu, opouští rezonátory a je zachycen v kolektoru.

Tyto dutinové rezonátory s několika vazebními štěrbinami mají jednoduchou a robustní konstrukci a velmi vysokou impedanci. To podporuje účinnou rychlostní modulaci elektronového svazku i přenos energie mezi elektronovým svazkem a rezonátory v širokém frekvenčním pásmu.

Vysokého zesílení lze dosáhnout již při relativně malé délce elektronky, což umožňuje použít permanentní magnety k zaostření elektronového svazku. Konstrukce tak může být jednoduchá a lehká. Při pulzní modulaci se používá systém pomocných anod pro zaostření svazku, který umožňuje řídit elektronový svazek pulzní modulací. Geometricky krátký řetězec štěrbin snižuje nebezpečí vzniku parazitních oscilačních módů a zajišťuje stabilní zesílení s nízkým šumem.

Oscilátor s rozšířenou interakcí

Oscilátor s rozšířenou interakcí (EIO) je tvořen pouze jedním dutinovým rezonátorem. Jeho řetězec štěrbin působí jako zpožďovací vedení elektronky s postupnou vlnou se spřaženými dutinami s mimořádně silnou vazbou mezi rezonátory. Při dostatečně vysokém proudu vznikají netlumené kmity. Změnou rychlosti elektronů pomocí anodového napětí lze frekvenci kmitů ladit v rozsahu až 0,4% rezonanční frekvence.