Měření spektrálním analyzátorem
Obrázek 1: Trojrozměrné znázornění směrů pohledu pro časovou a frekvenční oblast,
vlevo: dvourozměrné zobrazení pomocí osciloskopu;
vpravo: zobrazení jako frekvenční spektrum.
Obrázek 1: Trojrozměrné znázornění směrů pohledu pro
časovou oblast a
frekvenční oblast,
vlevo: dvourozměrné zobrazení pomocí osciloskopu;
vpravo: zobrazení jako frekvenční spektrum.
Měření spektrálním analyzátorem
Spektrální analyzátor je měřicí přístroj, jehož konstrukce je velmi podobná osciloskopu. Oba měřicí přístroje se používají k zobrazování a měření složitých průběhů signálů. Oba přístroje zobrazují na ordinátě amplitudu měřeného signálu. Rozdíl spočívá v zobrazení na abscise. U osciloskopu je to časová osa, u spektrálního analyzátoru frekvenční osa. Osciloskop tedy měří v časové oblasti (často nazývané časová doména: doslovný překlad z angl. time-domain), zatímco spektrální analyzátor měří ve frekvenční oblasti (frekvenční doména, frequency-domain).
Má-li být zobrazeno ideální sinusové napětí, osciloskop zobrazí tuto sinusovku přes celou šířku obrazovky. U spektrálního analyzátoru se tato sinusovka zobrazí jako úzká svislá čára. Nejmenší změny ideálního sinusového průběhu, například vlivem malé frekvenční modulace, by na osciloskopu nebyly vůbec patrné. Na spektrálním analyzátoru by se však zobrazilo několik svislých čar, jejichž délka závisí na amplitudě příslušné složky signálu.
Obrázek 1 ukazuje směs tří sinusových frekvencí. Přibližně taková směs signálů by vznikla, pokud by FMCW radar detekoval tři cíle v různých vzdálenostech. Na osciloskopu by mohly být tyto tři frekvence případně rozpoznatelné, pokud by jejich rozdíly nebyly příliš velké. Měření frekvence, což by v tomto případě znamenalo měření vzdálenosti, by však osciloskopem nebylo možné. Teprve spektrální analyzátor umožňuje změřit všechny tři frekvence. U FMCW radaru lze spektrální analyzátor použít přímo jako přístroj pro měření vzdálenosti.
Obrázek 2: Zobrazení vysílacího signálu impulsního radaru na spektrálním analyzátoru
Měření spektra
U impulsního radaru se časové průběhy nejlépe zobrazují na osciloskopu. Úkolem spektrálního analyzátoru je zde například posoudit kvalitu sondovacího signálu vytvářeného vysílačem. Na obrázku 2 je zobrazeno spektrum magnetronového vysílače. U magnetronového vysílače lze například vysílací výkon regulovat zvýšením proudu magnetronu. Vyšší generovaný výkon však automaticky neznamená větší dosah. Měření výkonu je vždy širokopásmové. Měří se tedy i ty složky výkonu, které leží mimo šířku pásma ostatních radarových součástí, například antény a diplexeru. Pomocí spektrálního analyzátoru lze posoudit, zda se dodatečný výkon vzniklý zvýšením proudu magnetronu skutečně nachází v oblasti požadovaných frekvencí. V opačném případě nemá smysl proud dále zvyšovat, protože jediným důsledkem by bylo zkrácení životnosti magnetronu.
Pomocí spektrálního analyzátoru lze rozpoznat také časové souvislosti opakovací frekvence impulzů, protože vypovídající je i struktura frekvenčních čar a mezery mezi nimi. Osciloskop to však dokáže zobrazit podstatně názorněji.
Obrázek 3: Spektrální analyzátor RSA6265
Technická řešení
U analogových měřicích přístrojů se používá elektricky laditelný pásmový filtr, aby bylo možné frekvence časově oddělit a jejich amplitudy zobrazit podobně jako u osciloskopu. V praxi se v pásmovém filtru dokonce používá pevně nastavená frekvence a měřený signál se, podobně jako u superheterodynního přijímače, směšuje se směšovací frekvencí, která se v čase lineárně mění, takzvanou rozmítací frekvencí. Kvalitní digitální spektrální analyzátory používají tento princip rovněž kvůli přesnosti a rozlišovací schopnosti. Přístroj zobrazený na obrázku 3 tak může zobrazovat frekvence až do 26,5 GHz.
U levnějších digitálních spektrálních analyzátorů se hardware někdy liší od hardwaru osciloskopu jen nepatrně. Rozdíl spočívá především v softwaru: signály z časové oblasti se pomocí Fourierovy transformace převádějí do frekvenční oblasti. To znamená, že moderní osciloskopy mohou při použití jiného nebo doplňkového softwaru pracovat také jako spektrální analyzátory. Jejich výsledky, tedy rozlišovací schopnost, jsou však poněkud méně přesné, protože jednoduché osciloskopy často nedosahují šířky pásma potřebné pro tento účel. Také rychlá Fourierova transformace vyžaduje určitý čas a u signálů, které se rychle mění v čase, je méně přesná.