www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Vymezení pojmů:

Magnetronové naprašování

Podložka
Terč
Oblak plazmatu
Magnet
N
S
N
plynotěsná
izolace
vývěva
zásobník
inertního plynu
Vysokonapěťový zdroj

Obrázek 1: Schematické znázornění procesu magnetronového naprašování

Magnetronové naprašování

Magnetronové naprašování je metoda vytváření velmi tenkých vrstev materiálu depozicí ve vakuové komoře při tlaku od 10−3 do 10−2 mbar. Naprašování, označované také jako katodové naprašování, je fyzikální proces, při kterém jsou atomy z pevného tělesa, nazývaného terč, vyráženy bombardováním vysokoenergetickými ionty a přecházejí do plynné fáze. Materiál je tak rozprašován, následně se usazuje na podložce a vytváří pevnou vrstvu. Naprašování se označuje také jako metoda PVD (Physical Vapor Deposition, fyzikální depozice z plynné fáze). Proces nanášení povlaku ve vakuu umožňuje dosáhnout vysoké rovnoměrnosti a čistoty vrstvy. Zdroj povlaku, tedy naprašovací zdroj, vytváří nízkotlaké plazma z inertního plynu, obvykle argonu. Výchozím materiálem vrstvy je terč umístěný v naprašovacím zdroji. S magnetronem jako výkonovou elektronkou pro generování kmitů má tato metoda společný pouze název.

Hlavními prvky zařízení jsou katoda, tedy terč, a anoda. Pro zvýšení stupně ionizace, a tím i rychlosti nanášení povlaku, jsou za terči instalována magnetická pole. Odtud pochází označení magnetron. Zde se však nepoužívá ke generování vysokofrekvenčních kmitů, protože chybějí rezonátory potřebné k tomuto účelu. Vzhledem k náplni inertního plynu pracuje systém spíše jako tyratron. Po přiložení vysokého napětí dojde k zapálení výboje a vytvoří se oblak plazmatu. V tomto oblaku plazmatu se naruší elektronový obal atomů plynové náplně a vznikají nabité částice: záporně nabité elektrony a kladně nabité ionty. Stejně jako u klasického magnetronu pro generování vysokých frekvencí jsou elektrické pole vysokého napětí a magnetické pole navzájem kolmé. Magnetické pole nutí nabité částice pohybovat se po cykloidních drahách rovnoběžně s katodou, tedy s povrchem terče. Působením vysokého napětí se jejich pohyb mění převážně na šroubovicovou dráhu. Ionty jsou urychlovány směrem k terči. Při dopadu jsou z terče vyráženy částice materiálu. Tyto částice se usazují na povlakované podložce, takže vrstva na ní narůstá atom po atomu.

Touto technologií lze nanášet všechny elektricky vodivé materiály i materiály s vysokou teplotou tání. Rozprašovat lze také izolační materiály, které mohou být rovněž použity jako materiál terče. Změnou parametrů nanášení lze při magnetronovém naprašování v širokém rozsahu upravovat podmínky v plazmatu, a tím i vlastnosti vrstvy. Tloušťku povlaku lze přesně řídit. Typická tloušťka vrstvy se pohybuje od 1 nm do několika μm. Kromě toho lze velmi přesně nastavovat nejrůznější složení vrstev.

Magnetronové naprašování má oproti běžným procesům, jako je galvanické pokovování nebo jednoduché vakuové napařování, výrazné výhody. Ve srovnání s galvanickými procesy je třeba zdůraznit zejména čistotu této technologie, která se zcela obejde bez použití chemikálií zatěžujících životní prostředí. Tím odpadají vysoké provozní náklady i náklady na likvidaci odpadu a pro funkční zušlechťování povrchů vzniká čistá výrobní alternativa. Technologie naprašování dosáhla velmi vysoké technické úrovně a je vhodná také jako výrobní proces pro sériovou výrobu.

Obrázek 2: F-22 Raptor s překrytem kabiny pokoveným zlatem
© 2008 Robert Shenk

Výhody metody:

Pro radarovou techniku má tato metoda především pasivní význam, protože například sklo může být opatřeno vodivou vrstvou, která zabraňuje pronikání elektromagnetických vln. Takto mohou být například skleněné tabule v řídicí věži upraveny tak, aby chránily řídící letového provozu před vysokofrekvenčním zářením okolních radarových stanic. Stejně tak mohou být překryty kabin letadel se stealth vlastnostmi pokoveny tenkou vrstvou zlata, aby se zabránilo nežádoucím odrazům uvnitř kabiny.