Šumové číslo
Obrázek 1: Příklady šumových čísel různých vstupních stupňů přijímačů
Obrázek 1: Příklady šumových čísel různých vstupních stupňů přijímačů
Šumové číslo
Šumové číslo (NF) a šumový faktor (F) jsou ukazatele vlastního šumu lineárního modulu, například zesilovacího stupně nebo celého radarového přijímače, a vyjadřují podíl poměrů signál-šum na vstupu a výstupu modulu. Šumové číslo a šumový faktor popisují stejnou veličinu, přičemž šumový faktor je hodnota vyjádřená v lineárním měřítku a šumové číslo je hodnota šumového faktoru vyjádřená v decibelech. U šumového čísla musí být vždy uvedena frekvence, pro kterou platí a při které bylo stanoveno. U vysokofrekvenčních modulů radarových zařízení lze obvykle mlčky předpokládat aktuální nosnou frekvenci.
Je-li výstupní šumový výkon přijímače NA a G představuje celkové zesílení, pak se šumové číslo NF tohoto přijímače určí z
(1)
- NA = výstupní šumový výkon přijímače
- G = celkové zesílení
- k = Boltzmannova konstanta
(1,38·10-23 J/K) - B = šířka pásma v hertzech a
- T = efektivní teplota v kelvinech
Výraz kTB představuje tepelný šum na vstupu modulu, který je tímto modulem rovněž zesílen. Proto musí být výstupní šum vydělen příslušným činitelem zesílení, aby jej bylo možné porovnat se vstupním šumem.
V moderních radarových zařízeních měří šumové číslo automaticky BITE, přičemž je při odpojené anténě na vstup přijímače přiveden zkušební impuls s definovaným výkonem. Velikost tohoto zkušebního impulsu na výstupu se používá k měření aktuálního činitele zesílení. Veličina kTB je obvykle pevná tabulková hodnota pro teplotu 20° Celsia (293 K). Průměrný šum na výstupu je potom druhou měřenou hodnotou pro určení šumového čísla.
U starších radarových zařízení musel tento postup provádět technik ručně.