Prstencový hybridní duplexer
Obrázek 1: Jednoduchý prstencový vazební člen se čtyřmi porty
Prstencový hybridní duplexer
Prstencové hybridní duplexery jsou v radarové technice vysílací a přijímací přepínače, založené na jednoduchém prstencovém vazebním členu. Toto uspořádání je vhodné pro přepínání velmi vysokých impulzních výkonů.
Prstencový vazební člen, označovaný také jako Rat-Race coupler nebo 180° hybrid, se zde obvykle skládá z obdélníkového vlnovodu ohnutého do kruhu, jehož střední obvod činí přesně 1,5 λ. Všechny údaje o vlnových délkách se zde vztahují k vlnovodu a k fázové rychlosti uvnitř něj. Proto jsou tyto délky o něco větší než vlnová délka ve volném prostoru pro danou frekvenci. Čtyři porty tvoří sériová odbočení umístěná ve vzájemné vzdálenosti λ/4. Zbývá tedy jeden úsek o délce 3λ/4.
Při použití jako duplexer je k portu 1 připojena anténa, k portu 3 vysílač a k portům 2 a 4 přijímač. V přijímacích portech jsou ve vzdálenosti λ/4 umístěny výbojky, které se během vysílání zapálí a vytvoří v těchto vedeních zkrat.
Obrázek 2: Průběh elektrického pole během vysílání
Vysílání
Když vysílač pracuje, rozdělí se jeho výkon, tedy elektrické pole, v sériovém odbočení u portu 3 na dvě stejně velké části, které jsou navzájem fázově posunuty o 180°. Jedno pole se šíří po prstenci ve směru hodinových ručiček a druhé proti směru hodinových ručiček. U příslušného portu musí obě pole v prstencovém vlnovodu vlivem zpoždění ve vedení získat dodatečný fázový rozdíl 180°, aby se vyrovnal fázový posun vzniklý při přivedení signálu. Jen tehdy se může elektrické pole šířit dále do příslušného portu.
Pole, které se šíří od portu 3 ve směru hodinových ručiček, ionizuje výbojku v portu 4 a tok energie k přijímači je zablokován. Úsek vedení o délce λ/4 transformuje tento zkrat na velmi vysokou impedanci, která u portu 4 odpovídá rozpojenému obvodu. Tato vysoká impedance zabraňuje pronikání energie do přijímacího traktu, přestože jsou obě pole na vstupu portu 4 vzájemně fázově posunuta. Pole, které se šíří od portu 3 proti směru hodinových ručiček, ionizuje výbojku v portu 2, která odráží zkrat zpět k přechodu do prstence. Do přijímače se však žádná energie nepřenáší, protože pole přicházející k portu 2 jsou ve fázi. Pole přicházející ve směru a proti směru hodinových ručiček dorazí k portu 1 s fázovým rozdílem 180°. Po zohlednění fázového posunu při přivedení signálu jsou obě dílčí pole v portu 3 ve fázi a jsou vedena k anténě.
Obrázek 3: Chování T-spoje při soufázových a protifázových polích
Příjem
Během příjmu vstupuje relativně slabé pole z antény do portu 1 a v T-tvarovaném sériovém odbočení se rozděluje na dvě složky vzájemně fázově posunuté o 180°. Jedna z nich se šíří po prstencovém vedení ve směru hodinových ručiček, druhá proti směru hodinových ručiček. U protilehlého portu 4 mají obě složky stejné zpoždění ¾λ, a proto si zachovávají fázový rozdíl vzniklý při přivedení signálu. Port 2 je od portu 4 vzdálen přesně ½λ, přičemž obě složky zde mají pouze opačnou polaritu. Ani jedno z obou polí není dostatečně silné, aby zapálilo výbojky v portech 2 a 4. Protože pole přicházejí do těchto ramen s fázovým posunem způsobeným zpožděním ve vedení, přenáší se energie k přijímači. Rozdělení signálu do dvou vedení k přijímači s protifázovými signály je výhodné pro následné směšování směrem dolů.
Elektrická pole přicházející k portu 3 zleva a zprava mají vlivem rozdílného zpoždění ve vedení stejnou fázi. Do portu 3 se však vazbou přenášejí v protifázi, a proto se navzájem vyruší. Uvnitř prstencového vedení se překrývají a vytvářejí stojaté vlnění.