Toroidní anténa
Obrázek 1: Drátový model paraboloidních rotačních ploch, vlevo pro parabolickou anténu, vpravo pro toroidní anténu.
Obrázek 1: Drátový model paraboloidních rotačních ploch, vlevo pro parabolickou anténu, vpravo pro toroidní anténu.
Toroidní anténa
Toroidní anténa je založena na geometrii parabolické rotační plochy, podobně jako parabolická anténa. Reflektory obou těchto antén jsou výřezy příslušných rotačních ploch. V případě konvenční parabolické antény se parabola otáčí kolem své osy symetrie (obrázek 1, vlevo). Tato rotace paraboly tvoří kruhový paraboloid rotace. U parabolických antén je osa symetrie paraboly obvykle také zorným polem antény (za předpokladu, že se osvětlovač nachází v ohnisku paraboly).
V případě toroidní antény je osa otáčení kolmá na osu symetrie paraboly. Vzdálenost mezi osou otáčení a plochou otáčení musí být větší než ohnisková vzdálenost paraboly (obrázek 1, vpravo). Toroidní anténa nemá jediné ohnisko, ale celou skupinu ohniskových čar, které leží na oblouku před reflektorem.
Ve srovnání s parabolickou anténou má toroidní anténa větší aberační ztráty, protože primární anténa (např. trychtýřový zářič) není v ohnisku, ale leží na ohniskové čáře. V režimu příjmu část energie zachycené a znovu odražené reflektorem projde primární anténou (ozařovačem). Kromě toho může primární anténa ozařovat pouze omezenou část reflektoru. Proto je apertura toroidní antény vždy výrazně menší než u parabolické antény stejných rozměrů.
Pro snížení aberačních ztrát lze do konstrukce antény přidat sekundární reflektor, podobně jako u Cassegrainovy antény. Pomocí takového sekundárního reflektoru lze kompenzovat rozdíly fáze pole na hranicích osvětlované oblasti na povrchu primárního reflektoru.
Obrázek 2: AN/FPS-50, DR3: parabolicko-toroidální anténa s ozařovačem varhanního typu na letecké základně USA Clear. © 2000-2016 GlobalSecurity.org
Obrázek 2: AN/FPS-50, DR3: parabolicko-toroidální anténa s ozařovačem varhanního typu na letecké základně USA Clear. © 2000-2016 GlobalSecurity.org
Toroidální antény se používají k vytváření více paprsků současně pomocí jediného velkého stacionárního reflektoru. Tato koncepce se používá například v radaru OTH-B, protože reflektory jeho antén (které mají extrémně nízké rezonanční frekvence) jsou příliš velké na to, aby bylo možné realizovat mechanické otáčení. Parabolicko-toroidální anténní reflektor radaru AN/FPS-50 byl velký asi jako fotbalové hřiště. K napájení této antény se používal tzv. Organ-Pipe Scanner. Takovýto zářič střídavě propojuje jednotlivé zářiče umístěné v různých bodech dráhy šíření vln, a to jak pro vysílání, tak pro příjem. Ačkoli je tedy reflektor nehybný, svazek antény se pohybuje volbou bodu, v němž je reflektor ozařován.
Literatura:
- Yahya Rahmat-Samii, Reflector Antenna Developments: A Perspective on the Past, Present and Future, 2015, IEEE Antennas and Propagation Magazine, Band 57, Ausgabe 2, ISSN 1045-9243, S. 85-95