Ekvivalentní výkon vysílače
Ekvivalentní výkon vysílače, anglicky Equivalent Transmitter Power (ETP), byl v počátcích polovodičových vysílačů používán jako údaj o fiktivním vysílacím výkonu. Udává výkon, který by musel mít krátký impulz s dobou trvání impulzu po kompresi impulzu, aby měl tento krátký impulz stejnou energii jako skutečný, avšak delší, vnitroimpulzně modulovaný vysílací impulz.
Tento údaj vznikl proto, že polovodičové vysílače nevydrží tak vysoká napětí jako elektronkové obvody. Aby bylo možné dosáhnout srovnatelného dosahu, musely tyto radary používat mnohem delší vysílací impulzy než radary s elektronkami s postupnou vlnou. V počátcích polovodičových vysílačů nebylo uvádění poměrně nízkého impulzního výkonu výhodné z hlediska prodeje, protože co nejvyšší impulzní výkon byl často považován za kritérium výběru a záruku velkého dosahu. Proto se vedle impulzního výkonu často uváděl také ekvivalentní výkon vysílače. Nesmí se zaměňovat s ekvivalentním izotropně vyzářeným výkonem (EIRP).
V praxi je ekvivalentní výkon vysílače roven impulznímu výkonu polovodičového vysílače vynásobenému kompresním poměrem impulzu. Naopak, jsou-li známy ekvivalentní výkon vysílače a skutečný impulzní výkon, lze z nich určit interní kompresní poměr impulzu.