Nelineární radar se syntetickou aperturou
střed scény
středu scény
středu scény
Obrázek 1: Průběh změny Dopplerovy frekvence u konvenčního (lineárního) SAR v režimu Spotlight
střed scény
středu scény
středu scény
Obrázek 1: Průběh změny Dopplerovy frekvence u konvenčního (lineárního) SAR v režimu Spotlight
Nelineární radar se syntetickou aperturou
U konvenčních radarů se syntetickou aperturou (SAR) se vyžaduje, aby se radarová platforma (letadlo nebo družice) pohybovala po lineární dráze, tedy přímočaře konstantní rychlostí a v konstantní výšce. Nelineární technika SAR využívá kombinaci manévrující platformy a nového způsobu zpracování signálu, aby oddělila vliv cíle pohybujícího se radiální rychlostí od azimutální odchylky pevného cíle na posun Dopplerovy frekvence, a umožnila tak přesnější výpočet obou hodnot.
Již u konvenčního SAR se používal inerciální navigační systém (Inertial Measurement Unit, IMU), který zaznamenával nevyhnutelné odchylky od stanoveného kurzu a využíval tyto údaje při fázové korekci přijatého signálu. Tyto fázové korekce se aplikují na každý přijatý impuls, aby bylo možné ze strmosti změny Dopplerovy frekvence získat informace o poloze cíle; tento proces se také nazývá zaostřování. Průběh změny Dopplerovy frekvence se u konvenčního SAR používá k určení azimutální odchylky cíle. U pohyblivého cíle se však k této změně přičítá jeho vlastní radiální rychlost, takže je zobrazen v nesprávném azimutu. Tento problém se dosud řešil vložením zvláštního režimu pro detekci pohyblivých pozemních cílů (Ground Moving Target Indication, režim GMTI) mezi běžné pracovní režimy.
středu scény
střed scény
středu scény
Obrázek 2: Průběh změny Dopplerovy frekvence u nelineárního SAR v režimu Spotlight
středu scény
střed scény
středu scény
Obrázek 2: Průběh změny Dopplerovy frekvence u nelineárního SAR v režimu Spotlight
U nelineární technologie SAR měří inerciální navigační systém rovněž změny letového kurzu. Odchylky od lineární dráhy jsou zde však záměrné, protože hodnoty pohyblivého cíle se nyní výrazně liší od hodnot pevných cílů. Pro každý pixel zobrazený v radarovém obrazu se pomocí těchto údajů vypočítá očekávaný průběh fáze pro určitou radiální rychlost cíle a porovná se s naměřeným průběhem přijatého signálu. Tímto způsobem lze přijímaný signál pohyblivých cílů přiřadit k uloženému modelu a oddělit jej od signálů pevných cílů. Tato technologie umožňuje nejen plánované letové manévry, ale dokáže dobře zpracovat také neplánované změny dráhy letu, což představuje mimořádnou výhodu pro posádku letadla v nepřátelském prostředí. Tato technologie umožňuje vytvářet radarové obrazy s vysokým rozlišením bez zkreslení způsobených pohyblivými cíli, a tím jednoznačně určovat polohy pohyblivých i nepohyblivých cílů. Procesor pro tvarování vyzařovacího diagramu musí rovněž zohledňovat tyto letové manévry, stejně jako klopení a klonění během manévrování, aby byla požadovaná scéna rovnoměrně ozářena.