IFF - Potlačení postranních laloků (ISLS)
Obrázek 1: Princip metody ISLS
Obrázek 1: Princip metody ISLS
IFF - Potlačení postranních laloků (ISLS)
Sekundární radary používají pro potlačení postranních laloků dvě antény, které vytvářejí dva odlišné vyzařovací diagramy. Jeden diagram představuje úzce směrovaný hlavní svazek (main beam) směrové antény (nebo součtového kanálu monopulsní antény) s šířkou hlavního laloku v azimutu 2...3°. Druhý diagram je víceméně nezávislý na směru a je obvykle vytvářen všesměrovou anténou. Dotazovací impulsy P1 a P3 jsou vysílány prostřednictvím úzce směrovaného diagramu. Třetí impuls, označovaný jako P2, je však vysílán pouze všesměrovou anténou (nebo vyzařovacím režimem podobným rozdílovému kanálu monopulsní antény).
Každý dotaz začíná impulsem P1, po němž časově následuje všesměrově vyzařovaný impuls P2. Transpondér v letadle vždy porovnává relativní amplitudy obou impulsů a připraví odpověď pouze tehdy, je-li amplituda impulsu P1 alespoň o 9 dB větší než amplituda impulsu P2.
Obrázek 2: Poměry úrovní signálu
Jsou tedy možné následující poměry amplitud:
- Ve směru hlavního laloku: dotazovací impulsy jsou větší než impuls SLS = transpondér musí odpovědět!
- Ve všech ostatních směrech: dotazovací impulsy jsou menší než impuls SLS = transpondér neodpovídá!
- Tolerance činí 9 dB. V této „šedé zóně“ transpondér může odpovědět, ale nemusí.