www.radartutorial.eu www.radartutorial.eu Radar Basics

Historický přehled vývoje ISAR

SAR
ISAR

Obrázek 1: Porovnání SAR a ISAR

SAR
ISAR

Obrázek 1: Porovnání SAR a ISAR

Historický přehled vývoje ISAR

Inverzní radar se syntetickou aperturou (ISAR) byl vyvinut v 70. letech 20. století na základě zkušeností s radarem se syntetickou aperturou (SAR). [1] Na rozdíl od SAR využívá ISAR vlastní pohyb objektu k vytváření obrazů s vysokým rozlišením. Dnes má velký význam především ve vojenském průzkumu a při námořním sledování.

1960 První radarové obrazy Měsíce byly pořízeny radarem Millstone Hill pomocí Range-Dopplerova algoritmu (RD), při němž se Fourierova transformace používá jako optimální filtr pro každý rozsah vzdálenosti signálu. [2]
Šlo o první experimentální demonstrace radarového zobrazování vyvolaného pohybem cíle.

1961 Následovaly obrazy Venuše, Merkuru a Marsu. [3]

od roku 1970 První koncepce a demonstrace: ISAR se vyvíjí pro vytváření radarových obrazů s vysokým rozlišením využitím vlastního pohybu cílů, například lodí a letadel.

1970 Výrazné zlepšení rozlišení obrazů družic na nízké oběžné dráze Země pomocí Range-Dopplerova zobrazování radary ALCOR a LRIR. [4]

1971 Demonstrace účinků pohybujících se cílů v leteckých obrazech SAR. [5]

1973 První demonstrace zobrazování rotujících cílů při experimentech s otočným stolem. [6]

1980 Průkopnické teoretické práce o algoritmech ISAR a další experimenty s otočným stolem. [7]

od roku 1980 Vojenské využití: ISAR se používá k detekci lodí a ke vzdušnému průzkumu, zejména u námořnictva.

1988 První zprávy o experimentech se zobrazováním vzdušných cílů pomocí ISAR. [8]

1989 První metody datově řízené kompenzace vlastního pohybu. [9]

od roku 1990 Pokrok ve zpracování signálů a výpočetní technice umožňuje podrobnější zobrazení podobná obrazům.

1995 Při zobrazování pomocí inverzního radaru se syntetickou aperturou (ISAR) se používá metoda Range Instantaneous Doppler (RID) ke kompenzaci nerovnoměrného pohybu manévrujících cílů. [10]

1996 První demonstrace interferometrického 3D-ISAR. [11]

1999 Použití maximalizace ostrosti obrazu a automatického zaostřování pomocí fázového gradientu (PGA) pro ISAR. [12]

1999 Významný pokrok v zobrazování ISAR pomocí bistatického radaru. [13]

od roku 2000 Širší využití: kromě vojenského průzkumu se ISAR používá také v civilní lodní dopravě, při zajišťování bezpečnosti letecké dopravy a ke sledování družic a kosmického odpadu.

2006 První metody zobrazování nedeformovatelných cílů s rotujícími částmi a oddělování signatur rotujících a pevných odražečů pomocí mikro-Dopplerova jevu. [14]

2010 První metody zobrazování ISAR založené na komprimovaném snímání (Compressed Sensing, CS). [15]

2010 První demonstrace pasivního ISAR. [16]

2016 Experimentální demonstrace a systémová koncepce ISAR s multistatickým radarem. [17]

2020 První metody zobrazování ISAR založené na metodě maximální věrohodnosti (ML); tradiční algoritmy ISAR jsou nahrazovány strojovým učením. [18]

Reference:

  1. R. Vehmas, N. Neuberger, “Inverse Synthetic Aperture Radar Imaging: A Historical Perspective and State-of-the-Art Survey,” in IEEE Access, vol. 9, pp. 113917-113943, 2021
  2. G. H. Pettengill, “Measurements of lunar reectivity using the millstone radar,” Proc. Inst. Radio Eng., vol. 48, no. 5, pp. 933-934, 1960.
  3. L. R. Malling and S. W. Golomb, “Radar measurements of the planet Venus,” J. Brit. Inst. Radio Eng., vol. 22, no. 4, pp. 297-300, Oct. 1961.
  4. D. A. Ausherman, A. Kozma, J. L. Walker, H. M. Jones, and E. C. Poggio, “Developments in radar imaging,” IEEE Trans. Aerosp. Electron. Syst., vol. AES-20, no. 4, pp. 363-400, Jul. 1984.
  5. R. K. Raney, “Synthetic aperture imaging radar and moving targets,” IEEE Trans. Aerosp. Electron. Syst., vol. AES-7, no. 3, pp. 499-505, May 1971.
  6. J. L. Walker, W. G. Carrara, and I. Cindrich, “Optical processing of rotating-object radar data using a polar recording format,” Rome Air Development Center, Rome, NY, USA, Tech. Rep. RADC-TR-73-136, AD 526 738, May 1973.
  7. J. L. Walker, “Range-Doppler imaging of rotating objects,” IEEE Trans. Aerosp. Electron. Syst., vol. AES-16, no. 1, pp. 2352, Jan. 1980.
  8. B. D. Steinberg, “Microwave imaging of aircraft,” Proc. IEEE, vol. 76, no. 12, pp. 1578-1592, Dec. 1988.
  9. B. Haywood and R. J. Evans, “Motion compensation for ISAR imaging,” in Proc. ASSPA, Apr. 1989, pp. 113-117.
  10. V. C. Chen, “Reconstruction of inverse synthetic aperture radar image using adaptive time-frequency wavelet transform,” Proc. SPIE, vol. 2491, pp. 373386, Apr. 1995.
  11. M. Soumekh, “Automatic aircraft landing using interferometric inverse synthetic aperture radar imaging,” IEEE Trans. Image Process., vol. 5, no. 9, pp. 13351345, Sep. 1996.
  12. X. Li, G. Liu, and J. Ni, “Autofocusing of ISAR images based on entropy minimization,” IEEE Trans. Aerosp. Electron. Syst., vol. 35, no. 4, pp. 12401252, Oct. 1999.
  13. X. Xu, H. Luo, and P. Huang, “3-D interferometric ISAR images for scattering diagnosis of complex radar targets,” in Proc. IEEE Radar Conf. Radar Into Next Millennium, Apr. 1999, pp. 237-241.
  14. L. Stankovic, T. Thayaparan, and L. Djurovic, “Separation of target rigid body and micro-Doppler effects in ISAR imaging,” IEEE Trans. Aerosp. Electron. Syst., vol. 42, no. 4, pp. 1496-1506, Oct. 2006.
  15. L. C. Potter, E. Ertin, J. T. Parker, and M. Cetin, “Sparsity and compressed sensing in radar imaging,” Proc. IEEE, vol. 98, no. 6, pp. 1006-1020, Jun. 2010.
  16. K. Suwa, S. Nakamura, S. Morita, T.Wakayama, H. Maniwa, T. Oshima, R. Maekawa, S. Matsuda, and T. Tachihara, “ISAR imaging of an aircraft target using ISDB-T digital TV based passive bistatic radar,” in Proc. IEEE Int. Geosci. Remote Sens. Symp., Jul. 2010, pp. 4103-4105.
  17. S. Brisken, “Motion estimation and imaging with multistatic inverse synthetic aperture radar,” Ph.D. dissertation, Univ. Siegen, Siegen, Germany, 2016.
  18. C. Hu, L. Wang, Z. Li, and D. Zhu, “Inverse synthetic aperture radar imaging using a fully convolutional neural network,” IEEE Geosci. Remote Sens. Lett., vol. 17, no. 7, pp. 1203-1207, Jul. 2020.