Radarová rovnice v praktickém použití
Zde je uvedeno několik příkladů, jak mohou jednotlivé změny parametrů radarové jednotky ovlivnit teoretický dosah radarové jednotky.
Vysílací výkon
Ne každá vysílací trubice je stejná: minimální výrobní tolerance mohou ovlivnit dosažitelný vysílací výkon, a tedy i teoretický dosah. Ale pro připomenutí: vysílací výkon je pod 4. odmocninou!
S výjimkou vysílacího výkonu předpokládáme dočasně všechny ostatní faktory jako konstantní a spojíme je do koeficientu k:
Dosah je úměrný čtvrté odmocnině vysílacího výkonu PS!
Takže musíme šestnáctkrát vynásobit vysílací výkon, abychom zdvojnásobili dosah!
S tím jsou jistě pochopitelné i odchylky v údaji o dojezdu: pokud se např. vysílací výkon P-12 může pohybovat od 160 kW do 250 kW (přípustné), může být správný i rozdílný údaj o dojezdu od 250 do 270 km?
Jak vidíme, i údaj 250km(160 kW)· 1,118 = 279,5 km(250 kW) by byl správný!
A to pouze s ohledem na vysílací výkon.
Protože vysílací výkon diskové triody byl v praxi rovněž závislý na frekvenci (proto tak velký rozsah tolerancí!), bylo dosaženo hodnot mezi 180 kW a 240 kW.
Přípustný je i opačný závěr: pokud se (např. v důsledku poruchy jednoho ze šestnácti vysílacích modulů) sníží vysílací výkon o jednu šestnáctinu, pak je vliv na dosah radarové stanice v praxi skutečně zanedbatelný (ztráta dosahu < 2%).
Citlivost přijímače
AMinimální přijímaný výkon je třeba řešit jinak než vysílaný výkon: Je také pod 4. odmocninou, ale ve jmenovateli.
Snížení minimálního příjmového výkonu přijímače tedy přináší zvýšení dosahu.
Pro každý přijímač je stanoven určitý přijímaný výkon, při jehož překročení může vůbec pracovat. Tento nejmenší zpracovatelný přijímací výkon se v radarové technice často nazývá MDS - minimální rozlišitelný signál. Typické radarové hodnoty echa MDS se pohybují v rozmezí -104 dBm až −113 dBm.
Zisk antény
Zisk antény
G je s druhou mocninou pod 4. odmocninou.
Pamatujeme si: anténa se používá na cestě tam i zpět.
Čtyřnásobné zvýšení zisku antény tedy povede ke zdvojnásobení dosahu.
A opět praktický příklad z technologie metrových vln: Ruská radarová stanice P-12 (rozsah VKV, antény Yagian: G = 69) byla někdy provozována na anténě P-14 (přibližně stejný frekvenční rozsah, parabolická anténa: G = 900). Této kombinaci se často žertem říkalo „P-13“. Podle naší radarové rovnice by měl být výsledkem následující nárůst dosahu:
(Čtvrtá odmocnina byla okamžitě zkrácena proti čtverci v čitateli a jmenovateli).
Bylo by hezké, kdyby se rozsah dal ztrojnásobit tak snadno, jak slibuje výpočet.
Mnohem větší anténa však také potřebovala mnohem delší napájecí vedení.
Tyto ztráty na vedení a nesoulad zářiče pohltily více než polovinu zisku z dosahu.
Prakticky bylo dosaženo přibližně 1,6 násobného rozsahu.
Jediným problémem bylo, že frekvence opakování pulzů starého P-12 byla těmito rozsahy přetížena.