SON-4
Popis radarové soupravy, takticko-technické charakteristiky
Obrázek 1: SON-4
| Hlavní parametry radaru | |
|---|---|
| Frekvenční pásmo: | 2 700 … 2 860 MHz
(pásmo S) |
| Doba opakování impulsu (PRT): | |
| Pulzní opakovací frekvence (PRF): | 1 249 Hz |
| Šířka vysílacího impulsu (τ): | 0,8 µs |
| Doba příjmu: | |
| Doba slepá: | |
| Impulsní výkon: | 250 kW |
| Průměrný výkon: | |
| Přístrojový dosah radaru: | 60 km |
| Rozlišení rozsahu: | 125 m |
| Přesnost měření rozsahu: | 20 m |
| Šířka paprsku: | 3,5 … 4,6° |
| Počet zásahů cíle: | |
| Otáčky antény: | |
| MTBCF: | |
| MTTR: | |
SON-4
SON-4 „Lutch“ (zkratka z ruského Stantsiya Orudiynoy Navodki - stanice pro navádění zbraní, cyrilice: Станция Орудийной Наводки, СОН-4 «Луч») byl radar pro sledování cílů pracující v pásmu S pro řízení palby baterie protiletadlových děl ráže 57 až 100 mm. Parabolická anténa měla průměr 1,83 m. Jako primární zářič používal dipól rotující rychlostí 25 otáček za sekundu a sledoval cíle metodou kuželového skenování. Poměrně velkého frekvenčního rozsahu bylo dosaženo pomocí čtyř různých magnetronů, z nichž každý byl laditelný v rozsahu 40 MHz šířky pásma. Pro vyhledávání cílů se používaly radarové stanice P-8 P-8 nebo P-10.
Radar byl vyvinut v roce 1947 a ve výzbroji sovětské armády byl přibližně do roku 1955. Konstrukčně vycházel z radaru SCR-584 , jehož plány dostal SSSR k dispozici během druhé světové války. Následně byl nahrazen vlastním dalším vývojem, SON-9.