Koršun
Popis radarové soupravy, takticko-technické charakteristiky
Obrázek 1: Koršun in einer MiG-17
| Hlavní parametry radaru | |
|---|---|
| Frekvenční pásmo: | J-Band |
| Doba opakování impulsu (PRT): | |
| Pulzní opakovací frekvence (PRF): | |
| Šířka vysílacího impulsu (τ): | |
| Doba příjmu: | |
| Doba slepá: | |
| Impulsní výkon: | |
| Průměrný výkon: | |
| Přístrojový dosah radaru: | 8,5 km |
| Rozlišení rozsahu: | |
| Přesnost měření rozsahu: | |
| Šířka paprsku: | |
| Počet zásahů cíle: | |
| Otáčky antény: | |
| MTBCF: | |
| MTTR: | |
Koršun
Koršun (cyrilicí: «Коршун»; - dravý pták podobný jestřábu, označení NATO: „Wet Eye“) byl průzkumný radar pracující v pásmu J v radomu ve tvaru zaobleného kužele nad sacím kanálem proudového motoru.
Radar byl vyvinut z předchůdce typu Toriy («Торий») v polovině 40. let a sovětské letectvo jej mělo k dispozici od roku 1949. V malých počtech se používal v prvních ruských stíhacích letounech typu MiG-15bis, typu Mig-17P a LA-200. Sledování jednoho cíle se stále provádělo ručně. Maximální možný dolet byl spíše zklamáním.