Sondy s vlnovodem
Obrázek 1: Vzdálenosti od stěn
Sondy s vlnovodem
Elektrická energie je přiváděna sondou, která zasahuje do vlnovodu ve vzdálenosti λ/4 od uzavřeného konce. Bod napájení je tedy vzdálen λ/4 od konce a λ/4 od stran b. Vlna, která se odpojuje od sondy vazebního členu, „vidí“ na třech stranách nekonečně vysoký rezistor zkratovaného vedení λ/4. Elektromagnetická vlna se tedy může šířit pouze ve zbývajícím směru.
Sondy s vlnovody jsou v zásadě reverzibilní, tzn. sonda pro přívod vysokofrekvenční energie může být použita také pro odvod vysokofrekvenční energie. Při připojení sondy nejprve vzniká elektrické pole, které vede k magnetickému poli.
V praxi je však třeba vyřešit jeden malý problém. Sonda by měla být také dobře přizpůsobena kabelu. To znamená, že by měla mít délku λ/4! Bohužel je tento rozměr v rozporu s délkou hrany b, která je většinou jen o něco delší než λ/4.
Proto je sonda často vybavena dodatečnou kapacitní zátěží. V příkladu na obrázku 3 je tato dodatečná kapacitní zátěž realizována pomocí protilehlého ladicího šroubu, také za účelem dosažení laditelné rezonanční frekvence. Tvar sondy, který se směrem ke špičce výrazně rozšiřuje, způsobuje větší šířku pásma sondy.
Obrázek 2: Vazba indukčností v vlnovodu
Vazba indukčností v vlnovodu
Při vazbě indukčností se nejprve vytvoří H-pole, které má za následek E-pole. Vodičovou smyčkou je vedeno střídavé napětí. To způsobuje magnetické pole kolem smyčky, a proto se také nazývá H-sonda. Jelikož však magnetické siločáry nejsou kolmé na vodivé plochy, ale probíhají paralelně s nimi, magnetické siločáry přebírají tvar vlnovodu a tvoří uzavřené linie. Tyto siločáry mění svůj směr v taktu frekvence a putují jako balíčky podél vlnovodu ve směru šíření.
Nejúčinnějším místem pro instalaci smyčkového spojení je místo, kde má H-pole při normálním šíření v vlnovodu maximum.