Radar Course Directing Central
Obrázek 1: Radar Course Directing Central s radiolokátorem AN/MPQ-2
Radar Course Directing Central
Radar Course Directing Central (RCDC) (česky přibližně Centrální radarové řízení kurzu) byl systém vyvinutý Signal Corps Armády Spojených států ve spolupráci se společností Westinghouse. Původně sloužil k vyhodnocování přesnosti zásahu raketového systému Nike Hercules. Skládal se z radaru pro sledování cíle propojeného s počítačem pro výpočet balistických trajektorií. Jeho úkolem bylo nezávisle na vlastním naváděcím radiolokátoru raketového systému porovnávat trajektorie rakety a cíle. Systém byl umístěn na nadřízeném velitelském stanovišti.
Během korejské války a vietnamské války byla tato metoda upravena pro navádění bombardovacích útoků v blízkosti frontové linie. Vznikla řada specializovaných radarových zařízení spolupracujících se systémy instalovanými na palubách bombardovacích letounů. Tento způsob byl označován jako Ground-Directed Bombing (GDB) (pozemně naváděné bombardování). Radar pro sledování cíle zaznamenával letovou dráhu bombardéru, speciální počítač vypočítával projekci jeho trasy na zemský povrch, prostřednictvím rádiového spojení předával pilotovi korekce kurzu a určoval optimální okamžik odhozu pumy. Pozdější verze, například AN/MPQ-14, dokázaly samotný odhoz pumy dokonce dálkově iniciovat z pozemního stanoviště.
Systém zahrnoval sledovací radiolokátor (např. AN/MPS-19, počítač a plotovací stůl (např. OA-132 nebo OA-215) a dále radiostanice umístěné v samostatném přívěsu.
Po skončení válek na Dálném východě byl systém využíván k výcviku a hodnocení bombardovacích útoků bez skutečného odhazování pum. Místo toho byl na pozemní stanoviště přenášen pouze povel k odhozu. Pozemní stanoviště následně vypočítalo teoretický bod dopadu s přesností lepší než půl metru.
Zdroj:
- Military Standardization Handbook, United States Radar Equipment Manual TM 11-487C-1 1965, p. 395