Činitel stojatého vlnění
Obrázek 1: Schéma ekvivalentního zapojení vedení připojeného ke generátoru
Obrázek 1: Schéma ekvivalentního zapojení vedení připojeného ke generátoru
Činitel stojatého vlnění
Činitel stojatého vlnění (angl.: Voltage Standing Wave Ratio, VSWR) je měřítkem přizpůsobení zátěže (např. antény) vedení.
Stojaté vlny vznikají ve vedeních, pokud jsou provozována nesladěně. Pokud je všude v RF systému přizpůsobení, přenáší se celý výkon od zdroje k přijímači beze ztrát. Protože však absolutního přizpůsobení nelze v praxi nikdy dosáhnout, zabývá se technologie problémy, které se vyskytují v případě nepřizpůsobení.
Pro zjednodušení používá dva extrémní případy nepřizpůsobení:
- vedení zkratované na konci a
- vedení běžící na konci naprázdno.
Obrázek 2: Změna napětí v čase na vf vedení (tzv. putující vlna).
Obrázek 2: Změna napětí v čase na vf vedení (tzv. putující vlna).
Než se budeme těmito speciálními případy zabývat podrobněji, je třeba objasnit, co se teoreticky děje v nekonečně dlouhém vedení, když se do něj přivádí vf kmitání. Mělo by dojít k vyrovnání výkonu (Ri = ZL).
V okamžiku zapnutí začne generátor vysílat do vedení svůj výkon (viz obr. 2). V čase t = 0 by mělo mít napětí minimální hodnotu. Tato hodnota napětí se po vedení šíří rychlostí šíření vlny. Tato vlna se nazývá putující vlna. Vyznačuje se tím, že v každém bodě podél vedení lze kvalitativně měřit stejný signál.
Shoda vedení
Je-li vedení zakončeno odporem Ra, který je stejně velký jako charakteristická impedance ZL vedení, celý výkon se přemění v odporu Ra
Je-li vedení zkratováno, celý příchozí výkon se odrazí. Je-li konec vedení otevřený, tj. zakončovací odpor se blíží nekonečnu, pak se výkon rovněž zcela odrazí. V tomto případě dochází také k fázovému skoku o 180°.
Obrázek 3: Nesourodý kabel připojený ke generátoru
Obrázek 3: Nesourodý kabel připojený ke generátoru
Nesoulad
Co se stane s vlnou, pokud nedojde k přizpůsobení, ale ani k přímému zkratu nebo otevřenému obvodu, např. s ukončovacím odporem 50 Ω na systému vedení 75 Ω ?
Generátor dodává výkon Pgen. Ten se v bodě 1 rozdělí podle následující rovnice:
| PRi = PZL = ½ Pgen |
Výkon PZL = Pdopředu se pohybuje po vedení a dosáhne odporu Ra. Ten je však menší než při přizpůsobení. Nemůže proto absorbovat celý výkon a přeměnit jej na teplo. Zůstává část PZL, která se odráží v bodě 2 a vrací se do generátoru jako Pzpět.
Tehdy a vždy, když se ZL nerovná Ra, se část putující vlny odrazí, bez ohledu na to, zda Ra > ZL nebo Ra < ZL. V tomto případě hovoříme o nesouladu.
Interference
Odchozí signál (modrá barva) a vracející se signál (světle modrá barva) se překrývají. V závislosti na fázové poloze dopředné a zpětné vlny se obě vlny mohou sčítat do větší nebo odečítat do menší. V důsledku toho se na kabelu v pravidelných intervalech vytvářejí lokálně konstantní napěťová maxima Umax (vlnové špičky) a napěťová minima Umin (vlnové žlaby). V případě extrémního nesouladu, například je-li kabel na konci otevřený nebo zkratovaný, dochází k úplnému odrazu, který může vést k tomu, že se obě vlny sečtou do vlny dvakrát větší nebo se navzájem vyruší. Protože napětí stojaté vlny nyní vzroste na dvojnásobek hodnoty výstupního napětí, může toto napětí při nesprávné obsluze přetížit výstupní stupeň v generátoru a za určitých okolností jej dokonce zničit.
Obrázek 4: Vytvoření stojaté vlny superponováním vedoucí vlny s vracející se (odraženou) vlnou.
Obrázek 4: Vytvoření stojaté vlny superponováním vedoucí vlny s vracející se (odraženou) vlnou.
Pro lepší představu o míře nesouladu v praxi byly definovány činitel odrazu r a činitel stojatých vln napětí s. Ten se vypočítá z poměru maximálního a minimálního napětí. Maximální napětí odpovídá součtu přímého a zpětného napětí, minimální napětí se určí z rozdílu obou složek napětí.
| |r| = | Uzpět | = | |Ra-ZL| |
| Udopředu | |Ra+ZL| |
| s = | Umax | = | Udopředu · (1+r) | = | (1+r) |
| Umin | Udopředu · (1-r) | (1-r) |
Činitel stojatých vln 1,00 tedy odpovídá optimální shodě. Při neshodě se číselná hodnota poměru stojatých vln zvyšuje. Činitel stojatého vlnění 1,1 až 1,2 je stále poměrně dobrá hodnota. Při úplném nesouladu se poměr stojatých vln blíží nekonečnu.
Z hlediska technologie měření nyní vzniká problém: signál (červený graf na obr. 4) nelze měřit ve stejné kvalitě v každém bodě na linii. Jsou místa, kde lze signál stojaté vlny měřit dobře, a jsou místa, kde je měřitelný hůře, možná dokonce vůbec.
Protože výkon lze měřit lépe než napětí přibližně od 1 GHz, používá se ve vysokofrekvenční technice poměr výkonu stojaté vlny (PSWR). Název je však zavádějící, protože rozložení výkonu na kabelu se neřídí zobrazeným napěťovým průběhem.