Měření elevačního úhlu
Obrázek 1: Definice elevačního úhlu
Obrázek 1: Definice elevačního úhlu
Měření elevačního úhlu
Elevační úhel je svislý úhel měřený kolmo na boční úhel. Referenční směr, elevační úhel 0°, je vodorovná čára ve směru šíření, která začíná u antény. Nejčastěji se elevační úhel označuje řeckým písmenem ε (epsilon). Elevační úhel se počítá jako kladný nad horizontem (elevační úhel 0°) a záporný pod horizontem. Anglický symbol rovnice (El) je odvozen od slova elevation.
Elevační úhel se měří mechanickým nebo elektronickým otáčením úzkého vějířovitého anténního obrazce v daném elevačním úhlu. Elevační úhel se odečítá z aktuální polohy anténního obrazce. V počátcích vývoje radarů tento úkol plnily speciální radarové přístroje zvané výškoměry nebo radiovýškoměry, které vypočítávaly výšku letu z naměřeného elevačního úhlu a naměřené vzdálenosti. Spolu s všesměrovým radarem tak bylo možné zpracovat trojrozměrnou vzdušnou situaci.
V dnešní době je tato vzdušná situace při protivzdušné obraně automaticky vytvářena 3D radarem. Elevační úhel se měří elektronickým otáčením obrazce přijímací antény. Při řízení letového provozu se elevační úhel měří pouze pomocí radaru pro přesné přiblížení a přistání. V případě 2D radaru pro průzkum vzdušného prostoru při řízení letového provozu je výška vysílána sekundárním radarem.