ALTAIR
Popis radarové soupravy, takticko-technické charakteristiky
Obrázek 1: Dálkový sledovací a přístrojový radar ARPA (ALTAIR) na atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech.
(9°23'43.451" N 167°28'46.023" O)
| Hlavní parametry radaru | |
|---|---|
| Frekvenční pásmo: | 155–162, 422 MHz |
| Doba opakování impulsu (PRT): | |
| Pulzní opakovací frekvence (PRF): | 300 Hz |
| Šířka vysílacího impulsu (τ): | 80 μs |
| Doba příjmu: | |
| Doba slepá: | |
| Impulsní výkon: | 5 MW |
| Průměrný výkon: | 120 kW |
| Přístrojový dosah radaru: | |
| Rozlišení rozsahu: | 20 m |
| Přesnost měření rozsahu: | |
| Šířka paprsku: | 1,1° (UHF)
2,8° (VHF) |
| Počet zásahů cíle: | |
| Otáčky antény: | |
| MTBCF: | |
| MTTR: | |
ALTAIR
ALTAIR (ARPA Long-Range Tracking And Instrumentation Radar) je vysoce citlivý, širokopásmový, koherentní, přístrojový a sledovací radar, který je schopen shromažďovat přesná měření malých cílů na velké vzdálenosti. ALTAIR podporuje několik provozních režimů, včetně sledování a sběru signatur na VHF a UHF. Je součástí sítě přispívajících radarových senzorů, které provádějí sledování v hlubokém vesmíru.
Radar ALTAIR byl původně postaven v roce 1969 jako přístrojový radar. Schopnost sledování hlubokého vesmíru pomocí různých vlnových průběhů s intrapulzní modulací byla instalována jako součást systému UHF v roce 1982.[1] radar je dvoufrekvenční radar pracující jak na VHF (155-162 MHz), tak na UHF (422 MHz). Anténa využívá řiditelný 150stopý parabolický reflektor (průměr 46 m) a využívá ohniskový VKV zdroj a multimódový Cassegrainův UHF zdroj ve spojení s frekvenčně selektivním subreflektorem (průměr 5,5 m).[2]
ALTAIR používá v pásmu VHF monoimpulsní zdroj[3] a vysílá pravotočivě polarizovanou (RC) energii a zaznamenává levotočivý (LC) součtový, RC součtový, LC azimutální úhlový rozdíl a LC elevační úhlový rozdíl kanálů. Tato čtyři měření usnadňují určení trojrozměrné polohy a rychlosti cíle jako funkce radarového průřezu a doby běhu. ALTAIR může nezávisle sledovat až 32 cílů v pásmu VKV i UHF. Současné sledování na obou frekvencích umožňuje v reálném čase provádět ionosférickou korekci, která dále zpřesňuje přesnost sledování.[2] ALTAIR má dostatečnou výkonovou aperturu pro sledování geosynchronních družic, které jsou od pozemního senzoru vzdáleny přibližně 40 000 km šikmo.
Fotogalerie zařízení ALTAIR
Zdroje a další literatura:
- Melvin L. Stone and Gerald P. Banner: “Radars for the Detection and Tracking of Ballistic Missiles, Satellites, and Planets”
in Lincoln Laboratory Journal, Volume 12, Number 2, 2000, S.217 (online PDF) - S. Close, S. M. Hunt, F. M. McKeen, and M. J. Minardi: “Characterization of Leonid meteor head echo data collected using the VHF-UHF Advanced Research Projects Agency Long-Range Tracking and Instrumentation Radar (ALTAIR)”, MIT Lincoln Laboratory, Lexington, Massachusetts, USA, in RADIO SCIENCE, VOL. 37, NO. 1, 1009, 10.1029/2000RS002602, 2002 (online PDF)
- Timothy D. Hall, Gary F. Duff, and Linda J. Maciel: “The Space Mission at Kwajalein” in in Lincoln Laboratory Journal, Volume 19, Number 2, 2012, S.48 (online PDF)